Alokázie 'Portodora' Alocasia 'Portodora'

Detailní popis produktu

Alokázie 'Portodora' - tropický kultivar z čeledi áronovitých, ceněný pro mimořádně velké listy a vzpřímený, stabilní habitus. V obchodu se často uvádí jako hybrid Alocasia odora × Alocasia portei a v zahraničních zdrojích se objevuje také označení Alocasia × portora, které odkazuje na stejný kříženec. Hybridní původ je připisován šlechtění LariAnn Garner (Aroidia Research). Listy jsou široce srdčité, pevné, se silnou žilnatinou a zvlněným okrajem, na dlouhých, robustních řapících, takže rostlina působí jako živá architektura. Barva listu je sytě zelená, žilky bývají o něco světlejší a v mladém stadiu se často zvýrazní plastická struktura. V interiéru obvykle dorůstá 1–1,5 m výšky a 0,8–1,2 m šířky, při letnění a velmi dobrých podmínkách může přidat na objemu a vytvořit ještě delší řapíky. Květenství s toulcem a palicí se může objevit u vyzrálých rostlin, ale hlavní ozdobou zůstává listová plocha, která v prostoru funguje jako zelená kulisa k dřevu, betonu i přírodním textiliím. Pletiva obsahují krystaly šťavelanu vápenatého, proto je kultivar jedovatý a míza může dráždit kůži.

Pěstování: Alokázie jsou tropické áronovité rostliny pěstované v ČR převážně jako pokojové nebo přenosné nádobové. Nejlépe prospívají na světlém místě s rozptýleným světlem, bez ostrého poledního slunce a bez studeného průvanu. Vhodné je teplé mikroklima s vyšší vzdušnou vlhkostí kolem 50–70 %, stabilní teplota 18–28 °C a minimum dlouhodobě pod 15 °C. Mrazuvzdornost je 0 °C, chladnější podmínky vedou k útlumu růstu, u některých kultivarů k zatažení do hlíz. Substrát se volí vzdušný a rychle odvodňující, například směs rašeliny či kokosového vlákna, kůry a perlitu, s drenáží na dně nádoby. Doporučené pH je mírně kyselé 5,5–6,5. Zálivka bývá pravidelná, ale až po mírném proschnutí povrchu, kořenový bal nemá zůstávat trvale mokrý. V zimě se zálivka obvykle omezuje podle teploty a světla. Hnojení se provádí od března do září mírnými dávkami vyváženého hnojiva 1× za 10–14 dní, v zimě jen výjimečně. Řez se omezuje na odstranění žloutnoucích listů u báze, mulč v interiéru nahrazuje vrstva keramzitu nebo kůry pro stabilnější vlhkost a čistý povrch. Pěstování v nádobě je standard, přesazování se hodí na jaře každých 12–24 měsíců. Letnění venku je možné od května do září v polostínu a v závětří, po postupném otužení. Kvetení v bytě není pravidelné, objevuje se spíše u vyzrálých rostlin v teple a dobrém světle. Sucho snášejí špatně, první reakcí bývá svěšení listů a zasychání okrajů. Pro začátečníky je klíčová drenáž, střídmá zálivka a kontrola škůdců, nejčastěji svilušek, třásněnek a červců, při přemokření hrozí hniloby kořenů. V nádobách se jako rozestup mezi rostlinami volí přibližně 60–100 cm podle velikosti kultivaru, aby listy měly prostor a lépe osychaly.

Autor: Kristýna | Revize: 21.02. 2026