Azalka lepkavá 'Millennium' Rhododendron viscosum 'Millennium

Detailní popis produktu

Azalka lepkavá 'Millennium' - severoamerický druh z vlhkých lesů a rašelinných okrajů vodních toků. Kultivar 'Millennium' byl vyšlechtěn E. V. Mezittem v Massachusetts a je uváděn z roku 1973. Patří k pozdně kvetoucím opadavým azalkám skupiny viscosum, ceněným pro vůni. Keř vytváří vzpřímený, hustý habitus a v dospělosti obvykle dosahuje 1,3–1,6 m na výšku a podobné šířky. Listy jsou úzce eliptické, v létě sytě zelené a často s jemně našedlým rubem, na podzim žloutnou až oranžoví. Květy se mohou otevřít už koncem května, hlavní vlna je v červnu a často trvá 3–4 týdny. V květenstvích nese nálevkovité květy v sytě růžovém až růžově červeném tónu, s dlouhými tyčinkami, a večer se rozvoní do širšího okolí. Mladé výhony mohou být lehce lepkavé, což je pro azalku lepkavou typické. Po odkvětu se vytvářejí tobolky, které dozrávají na přelomu září a října. Rostlina láká opylovače, zároveň je jako většina pěnišníků při požití jedovatá. V zahradních kompozicích se kombinuje s vřesy, pierisy, kalmiemi, hortenziemi a kapradinami, případně s jarními cibulovinami, které ukončí sezónu dříve, než nastoupí pozdní květ. Ideální pro výsadbu do nádob nebo do skupinové výsadby.

Patří do stejné skupiny jako o mnohem větší Rododendrony. Na rozdíl od nich, jsou azalky menší (i když najdou se i větší jedinci) , a některé kultivary na podzim částečně nebo zcela opadávají. Zatímco rododendrony mají květy spíše ve tvaru zvonku, květy azalky připomínají tvarem trychtýř. Pro ty, kteří nemají příliš mnoho místa jsou naprosto ideální azalky japonské, které se spíše než do výšky rozrůstají do šířky. Většina azalek preferuje částečné slunce, či polostín (přímé slunce může způsobit úpal, příliš málo světla zase způsobuje vytahování větví a květů). Kvetou od května do června – odkvetlé květy opatrně vylamujeme, aby dál keř nevyčerpávaly.

Pěstování: Azalkám se nejlépe daří v polostínu, snesou však i slunné stanoviště, pokud mají dostatek vláhy a nejsou vystaveny úpalu. Ideální je místo chráněné před zimním větrem a jarním sluncem. Vyžadují kyselou, humózní, lehkou a propustnou půdu, ideálně s pH 4,5–5,5. Nesnášejí vápenité a těžké jílovité půdy. Mulčování kůrou nebo listovkou je velmi důležité, protože mají mělké kořeny. Zálivka musí být pravidelná, zejména v období růstu a kvetení. Půda by měla být stále mírně vlhká, ale ne přemokřená. Vhodná je měkká, dešťová voda. Hnojení se provádí na jaře hnojivy pro rododendrony a kyselomilné rostliny, přehnojení není vhodné. Jsou většinou dobře mrazuvzdorné, běžně do –20 až –25 °C, některé opadavé druhy i více. Problémem může být zimní vysychání a poškození pupenů jarními mrazíky. Mladé rostliny je vhodné chránit mulčem. Jsou poměrně odolné vůči chorobám, ale při nevhodné půdě mohou trpět chlorózou nebo houbovými chorobami. Důležitá je správná kyselost půdy a dostatek vláhy. Jsou poměrně odolné vůči chorobám, ale při nevhodné půdě mohou trpět chlorózou nebo houbovými chorobami. Důležitá je správná kyselost půdy a dostatek vláhy.

Autor: Kristýna | Revize: 21.02. 2026