Azalka 'Parkfeuer' Azalea 'Parkfeuer'

Detailní popis produktu

Azalea 'Parkfeuer' - velkokvětá opadavá azalka z okruhu Knap Hill, vyšlechtěná v Německu u Hanse Hachmanna a uváděná z roku 1969. Kultivar tvoří silnější, vzpřímený až široce keřovitý habitus a v dospělosti může dosahovat zhruba 2,0–2,5 m na výšku a okolo 2,0 m do šířky. Listy jsou oválné, v létě zelené, mladé rašení bývá bronzově až vínově tónované a na podzim se zbarvují do karmínové. Květy se objevují od poloviny května, často pokračují do června, jsou nálevkovité, 5–6 cm široké, v ohnivě červeném až červenooranžovém odstínu a mohou být jemně až znatelně voňavé. V teplém jaru nastupuje kvetení rychleji, v chladnějším se posouvá, obvyklá délka kvetení bývá 2–3 týdny. Odstraňování odkvetlých květenství podporuje tvorbu poupat na další sezónu a udržuje keř čistý. V nádobě je důležité počítat s větším objemem a v zimě s izolací stěn květináče proti promrzání. Rostlina je atraktivní pro opylovače, zároveň je jako ostatní pěnišníky při požití jedovatá. V zahradě působí jako výrazná dominanta ve vřesovišti, ve volně rostoucím keřovém patře i u světlého lesa, kde se dobře doplňuje s borovicemi, břízami, hortenziemi latnatými, kapradinami a okrasnými travinami. Podzimní karmínové olistění prodlužuje efekt keře i po odkvětu.

Patří do stejné skupiny jako o mnohem větší Rododendrony. Na rozdíl od nich, jsou azalky menší (i když najdou se i větší jedinci) , a některé kultivary na podzim částečně nebo zcela opadávají. Zatímco rododendrony mají květy spíše ve tvaru zvonku, květy azalky připomínají tvarem trychtýř. Pro ty, kteří nemají příliš mnoho místa jsou naprosto ideální azalky japonské, které se spíše než do výšky rozrůstají do šířky. Většina azalek preferuje částečné slunce, či polostín (přímé slunce může způsobit úpal, příliš málo světla zase způsobuje vytahování větví a květů). Kvetou od května do června – odkvetlé květy opatrně vylamujeme, aby dál keř nevyčerpávaly.

Pěstování: Azalkám se nejlépe daří v polostínu, snesou však i slunné stanoviště, pokud mají dostatek vláhy a nejsou vystaveny úpalu. Ideální je místo chráněné před zimním větrem a jarním sluncem. Vyžadují kyselou, humózní, lehkou a propustnou půdu, ideálně s pH 4,5–5,5. Nesnášejí vápenité a těžké jílovité půdy. Mulčování kůrou nebo listovkou je velmi důležité, protože mají mělké kořeny. Zálivka musí být pravidelná, zejména v období růstu a kvetení. Půda by měla být stále mírně vlhká, ale ne přemokřená. Vhodná je měkká, dešťová voda. Hnojení se provádí na jaře hnojivy pro rododendrony a kyselomilné rostliny, přehnojení není vhodné. Jsou většinou dobře mrazuvzdorné, běžně do –20 až –25 °C, některé opadavé druhy i více. Problémem může být zimní vysychání a poškození pupenů jarními mrazíky. Mladé rostliny je vhodné chránit mulčem. Jsou poměrně odolné vůči chorobám, ale při nevhodné půdě mohou trpět chlorózou nebo houbovými chorobami. Důležitá je správná kyselost půdy a dostatek vláhy. Jsou poměrně odolné vůči chorobám, ale při nevhodné půdě mohou trpět chlorózou nebo houbovými chorobami. Důležitá je správná kyselost půdy a dostatek vláhy.

Autor: Kristýna | Revize: 21.02. 2026