Beschornerie jukovitá Beschorneria yuccoides

Detailní popis produktu

Beschornerie jukovitá - stálezelená, růžicovitě rostoucí trvalka z čeledi chřestovitých, příbuzná agáve a jukám. V přírodě pochází z horských oblastí Mexika, z kamenitých svahů a okrajů roklí v pásmu kolem 2600–3400 m. Na zahradě vytváří bezkmennou růžici páskovitých listů 50–60 cm dlouhých a 3–5 cm širokých, šedozelených až sivých, bez ostrých trnů, jen s jemně zubatým okrajem. Růst je pomalý až střední, trs se rozšiřuje odnožemi a v dospělosti mívá přibližně 0,6 m výšku a 1,0–1,2 m šířku. V květnu až červenci vyrůstá květní stvol vysoký obvykle 0,9–2,1 m, často lehce obloukovitý. Na stvolu se otevírají převislé trubkovité květy zelenožluté barvy s nápadně červenými listeny, které dávají květenství korálový tón. Architektonický habitus funguje jako solitéra ve štěrku, na suchých svazích, u zídek i v nádobách, kde vynikne tvar růžice. V kompozicích ladí se suchomilnými travami a trvalkami, například s kostřavami, perovskií nebo šalvějemi.

Pěstování: Preferuje plné slunce, případně světlý polostín a závětří u jižní nebo západní stěny. Klíčová je velmi propustná půda s vysokým podílem minerální složky, například zemina promíchaná se štěrkem a hrubým pískem, aby v zimě nestála voda u krčku. Vhodné pH je přibližně 6,0–7,5, v těžších půdách pomáhá vyvýšený záhon a drenážní vrstva z kameniva. Zálivka je mírná, po zakořenění snáší přísušek lépe než přemokření, v nádobě se zalévá až po proschnutí horní vrstvy. Hnojení postačí lehké, na jaře kompostem nebo vyváženým hnojivem v nižší dávce. Květní stvoly se po odkvětu odstraňují u báze, řez listů se nevyžaduje, pouze se vyjímá zaschlé olistění. Výsadba je vhodná od března do října, v chladnějších oblastech se osvědčuje jarní termín. V českých podmínkách je druh spíše okrajově venkovní. V suché, chráněné poloze snáší krátkodobě přibližně -8 °C, při vlhké zimě však trpí hnilobami, proto se doporučuje zimní kryt a perfektní drenáž. Nejbezpečnější je pěstování v nádobě o objemu zhruba 20–30 l, která se na zimu umísťuje do světlého prostoru s teplotou kolem 2–8 °C a omezenou zálivkou. Možným škůdcem bývají štítenky, vzácněji svilušky v suchém zimovišti. Na povrchu půdy se osvědčuje minerální mulč ze štěrku, který rychle vysychá a omezuje zimní vlhkost v srdci růžice. V nejteplejších mikroklimatech se uvádí odolnost zhruba mezi -5 a -10 °C, vždy však rozhoduje suchá půda a ochrana před zimním deštěm. Rozestupy při výsadbě se volí zhruba 0,9–1,2 m, což odpovídá přibližně 1 kusu na m².

Autor: Nikol | Revize: 19.2. 2026