Bobkovišeň lékařská 'Mano' Prunus laurocerasus 'Mano'

Detailní popis produktu

Bobkovišeň lékařská 'Mano' - stálezelený keř původem z jihovýchodní Evropy a Malé Asie, který se v zahradách uplatňuje jako clona i jako tvarovaná dřevina. Kultivar 'Mano' je popisovaný jako kompaktní, hustě větvený a pomaleji rostoucí výběr, spojovaný s maďarským dendrologem a šlechtitelem dr Elemérem Barabitsem. V dospělosti obvykle dosahuje přibližně 1,5–2 m na výšku a podobné šířky, často se roubuje i na kmínek pro pravidelnou, kulovitou korunu. Listy jsou menší než u velkolistých bobkovišní, kožovité, vysoce lesklé, temně zelené, běžně kolem 6–10 cm dlouhé, na jaře se mohou objevit bronzově až načervenalé přírůstky. V květnu a červnu se tvoří vzpřímené hrozny drobných bílých až krémových květů, lehce vonných a atraktivních pro opylovače. Na konci léta dozrávají tmavé peckovice, nejsou určeny ke konzumaci. Rostlina je jedovatá, zejména listy a semena obsahují kyanogenní glykosidy.

Pěstování: Nejlépe prospívá na slunci až v polostínu, v teplejších oblastech snese i světlejší stín. Pro zimní jistotu bývá vhodné závětří a chráněné mikroklima mimo vysušující vítr a ostré předjarní slunce. Vyhovuje humózní, živná a propustná půda s rovnoměrnou vlhkostí, dlouhodobé zamokření zvyšuje riziko odumírání kořenů, proto je důležitá drenáž. Doporučuje se pH přibližně 5,5–7,0. Výsadba probíhá obvykle březen–listopad podle počasí, po výsadbě je klíčová pravidelná zálivka a u stálezelených rostlin také zimní zálivka během oblevy. Po zakořenění snáší krátkodobé přísušky, delší sucho se však může projevit zasycháním okrajů listů, proto pomáhá celoroční mulč z kůry či listovky. Hnojení na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem pro stálezelené dřeviny podporuje hustotu olistění, přehnojení dusíkem zvyšuje náchylnost k namrzání. Řez je dobře snášen, u živých plotů se provádí nejčastěji po odkvětu nebo koncem léta. Kvetení připadá zpravidla na duben–květen, tmavé plody dozrávají na konci léta až na podzim a nejsou určeny ke konzumaci. Mrazuvzdornost se uvádí podle zdrojů nejčastěji v rozmezí –15 až –23 °C, otužilejší kultivary mohou být hodnoceny i níže, mladé výsadby profitují z mulče. Pro živý plot se ponechává rozestup přibližně 50–80 cm podle vzrůstu kultivaru. V nádobě se pěstuje ve větším objemu substrátu s drenáží, s pravidelnou zálivkou a zimní ochranou nádoby proti promrznutí. Z chorob se mohou objevit skvrnitosti a dírkovitost listů, ze škůdců mšice nebo lalokonosec, potíže omezuje nepřemokřené stanoviště a vyrovnaná výživa.

Autor: Kristýna | Revize: 13.02.2026