Bobkovišeň lékařská 'Bonaparte' Prunus laurocerasus 'Bonaparte'

Detailní popis produktu

Bobkovišeň lékařská 'Bonaparte' - pochází z oblasti jihovýchodní Evropy a Malé Asie a v zahradách se pěstuje pro stálezelené, kožovité listy a rychlé vytvoření clony. Kultivar 'Bonaparte' je licenčně chráněný výběr vedený také jako 'Flippi01' a je spojovaný s objevitelem Adrianem Straverem, v nizozemských školkách ceněný pro úzký růst. Vyznačuje se sloupovitým habitem a hustým větvením, takže i bez širokého rozrůstání vytváří souvislou zelenou stěnu pro živé ploty i jako solitéra. Dospělý keř obvykle dorůstá kolem 2,5–3 m na výšku a 0,7–1,2 m na šířku, ve volně rostoucí formě může dosáhnout zhruba 3,5 m. Listy jsou tmavě zelené, lesklé a tuhé, jarní přírůstky raší do měděně bronzových tónů a postupně zelenají. V dubnu a květnu se objevují vzpřímené hrozny drobných krémově bílých květů o délce přibližně 10–15 cm, místy s jemným růžovým nádechem a lehkou vůní. Na konci léta až na podzim dozrávají kulaté černé peckovice, nejsou však určeny ke konzumaci. Rostlina je jedovatá, zejména listy a semena obsahují kyanogenní glykosidy. Ideální do živých plotů, hezky vypadá i jako solitéra. 

Pěstování: Nejlépe prospívá na slunci až v polostínu, v teplejších oblastech snese i světlejší stín. Pro zimní jistotu bývá vhodné závětří a chráněné mikroklima mimo vysušující vítr a ostré předjarní slunce. Vyhovuje humózní, živná a propustná půda s rovnoměrnou vlhkostí, dlouhodobé zamokření zvyšuje riziko odumírání kořenů, proto je důležitá drenáž. Doporučuje se pH přibližně 5,5–7,0. Výsadba probíhá obvykle březen–listopad podle počasí, po výsadbě je klíčová pravidelná zálivka a u stálezelených rostlin také zimní zálivka během oblevy. Po zakořenění snáší krátkodobé přísušky, delší sucho se však může projevit zasycháním okrajů listů, proto pomáhá celoroční mulč z kůry či listovky. Hnojení na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem pro stálezelené dřeviny podporuje hustotu olistění, přehnojení dusíkem zvyšuje náchylnost k namrzání. Řez je dobře snášen, u živých plotů se provádí nejčastěji po odkvětu nebo koncem léta. Kvetení připadá zpravidla na duben–květen, tmavé plody dozrávají na konci léta až na podzim a nejsou určeny ke konzumaci. Mrazuvzdornost se uvádí podle zdrojů nejčastěji v rozmezí –15 až –23 °C, otužilejší kultivary mohou být hodnoceny i níže, mladé výsadby profitují z mulče. Pro živý plot se ponechává rozestup přibližně 50–80 cm podle vzrůstu kultivaru. V nádobě se pěstuje ve větším objemu substrátu s drenáží, s pravidelnou zálivkou a zimní ochranou nádoby proti promrznutí. Z chorob se mohou objevit skvrnitosti a dírkovitost listů, ze škůdců mšice nebo lalokonosec, potíže omezuje nepřemokřené stanoviště a vyrovnaná výživa.

Autor: Kristýna | Revize: 13.02.2026