Bongelia - Orostachys spinosus Orostachys spinosus

Detailní popis produktu

Bongelia - velmi nenáročná skalnička. Botanicky nejčastěji uváděný jako Orostachys spinosa, je sukulentní trvalka z čeledi tlusticovitých. Jako Cotyledon spinosa ji popsal C. Linné roku 1753, později byla přeřazena do rodu Orostachys. V přírodě roste na slunných, větrných stanovištích od východní Evropy a jižního Uralu přes Sibiř až po Mongolsko, severní Čínu a Koreu, typicky na štěrkových náplavech, skalních výchozech a suchých stepích. Tvoří nízké, polštářovitě nahloučené růžice se dvěma typy listů, zimní pupen bývá pevně stažený, letní listy jsou dužnaté, šedozelené až stříbřitě modré a na konci zakončené bělavým chrupavčitým osténkem. Jednotlivá růžice obvykle dorůstá 5–10 cm výšky a 6–10 cm šířky, u vyzrálých rostlin se v létě objevuje hustý klas drobných květů, nejčastěji krémově bílých až světle žlutých, na lodyze 15–30 cm. Růžice jsou monokarpické a po nasazení květenství postupně odumírají, porost však pokračuje dceřinými růžicemi, takže výsadba působí stabilně i po letech. V kompozici se uplatní mezi kameny, v korytech a na suchých okrajích záhonů, kde jemná geometrie růžic doplní netřesky, rozchodníky, tařice, lomikameny nebo nízké kostřavy. Květy vyhledávají drobní opylovači, ale hlavní ozdobou zůstává struktura listů.

Pěstování: Rostlina má ráda plné slunce a závětrné místo, kde se v zimě nehromadí voda a tání rychle odtéká. Nejdůležitější je velmi propustná půda s vysokým podílem štěrku nebo hrubého písku, u kamenitých záhonů pomáhá i povrchový štěrkový přísyp, v nádobách se uplatní drenážní vrstva. pH se drží kolem neutrální reakce a substrát má být spíše chudý. Zálivka bývá potřeba jen po výsadbě a při dlouhém letním suchu, růžice si vodu ukládají do listů, přemokření však vede k hnilobám, zejména v zimě. Hnojení se obvykle omezuje na lehkou dávku na jaře, příliš živná půda podporuje měkký růst na úkor kompaktního tvaru a odnožování. Řez se neprovádí, po odkvětu se jen odstraní zaschlý květní klas, případně zbytky odumřelé růžice. Výsadba probíhá od března do října, kvetení se objevuje nejčastěji od června do srpna u starších růžic. Mrazuvzdornost se při suché zimě pohybuje přibližně mezi -20 až -30 °C, v nádobách je rostlina citlivější na promrznutí i dlouhodobou zimní vlhkost, proto se využívá přístřešek proti dešti nebo zimování na chráněném, chladném místě. Z chorob se objevují hlavně hniloby, ze škůdců výjimečně mšice na květním stvolu. Rozmnožování je snadné oddělením odnoží od jara do konce léta. Doporučený spon v ploše je 15–20 cm, což odpovídá přibližně 25–44 rostlinám na m².

Autor: Nikol | Revize: 3.2. 2026