Borovice bělokorá Pinus leucodermis

Detailní popis produktu

Borovice bělokorá - stálezelený jehličnatý strom pocházející z horských oblastí západní části Severní Ameriky, od Britské Kolumbie a Alberty přes Skalnaté hory až po Kalifornii. Patří mezi typické vysokohorské dřeviny rostoucí často až při horní hranici lesa. České i latinské druhové jméno odkazuje na světlou, bělavě šedou kůru mladších větví a kmenů. Roste pomalu a jeho výsledný vzhled výrazně ovlivňují horské podmínky. V chráněnějších polohách vytváří menší strom s kuželovitou až nepravidelně zaoblenou korunou, zatímco ve vysokých horách bývá nízký, vícekmenný a často pokroucený. Obvykle dorůstá přibližně 5–15 m výšky a 3–6 m šířky, výjimečně mohou staré stromy přesáhnout 20 m. Větve jsou pevné, nepravidelně uspořádané a často vystoupavé až rozložité. U starších exemplářů může koruna získávat široký, malebně nepravidelný charakter. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po pěti, jsou tuhé, mírně zahnuté a přibližně 3–7 cm dlouhé. Mají tmavě zelenou až modrozelenou barvu a bývají nahloučené především u konců větviček. Na jehlicích jsou patrné jemné bělavé průduchové proužky. Šišky jsou vejčité až téměř kulovité, přibližně 4–8 cm dlouhé, v mládí purpurové až tmavě fialové a při dozrávání přecházejí do hnědé až purpurově hnědé barvy. Na rozdíl od šišek mnoha jiných borovic se zpravidla samy neotevírají a zůstávají na větvích uzavřené. Semena jsou velká, výživná a prakticky bezkřídlá. Představují významný zdroj potravy pro horské ptáky a savce. Borovice bělokorá je velmi dobře mrazuvzdorná, snáší přibližně −35 až −40 °C. Je přizpůsobena dlouhým zimám, hluboké sněhové pokrývce a silným větrům vysokohorských oblastí.

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kamila | Revize: 9. 9. 2026