Borovice bělokorá 'Schmidtii' Pinus leucodermis 'Schmidtii'

Detailní popis produktu

Borovice bělokorá 'Schmidtii' - horský druh Balkánu, proslulý odolností a mozaikovitě rozpukanou borkou. Kultivar 'Smidtii' byl nalezen roku 1926 v okolí Sarajeva a do zahradnictví se rozšířil jako mimořádně pomalu rostoucí, kulovitý typ, často uváděný i jako 'Šmidtii' nebo 'Schmidtii'. Rostlina tvoří krátké, hustě nahloučené výhony a tmavozelené jehlice dlouhé přibližně 3–5 cm ve svazečcích po dvou, které se na koncích větévek stáčejí do „kalíšků“. Po 10 letech se běžně dorůstá průměru kolem 0,3–0,5 m, v zahradách obvykle dorůstá přibližně 0,8–1 m výšky i šířky. U velmi starých exemplářů v parcích se může časem objevit výrazně větší rozměr, stále však jde o kompaktní formu. Šišky se na tomto kultivaru často objevují zřídka nebo vůbec a dekorativní efekt je založen na jehličí a husté textuře. V kompozici dobře funguje s netřesky, rozchodníky, levandulí, mateřídouškou a nízkými trávy, případně jako kontrast k kamenům. V literatuře se uvádí, že matečný strom si držel kompaktní charakter i po více než 100 letech a dosáhl jen několika metrů, což dobře vysvětluje mimořádně pomalý růst. Na roubovaných kmíncích se často používá jako „zelená koule“ nad podsadbou, zatímco vlastníkořenné rostliny tvoří nízký polštář.

Borovice bělokorá - borovice, která dorůstá do výšky 15 - 20 m,  dle podmínek pěstování. Jehlice má dlouhé okolo 10 cm, na stromě vydrží zhruba 6 let. V mládí má úzký a vzpřímený růst, větvení je pravidelné. Postupně je koruna kuželovitá, větvení je vodorovné a větve tvoří nepravidelná patra. Jehlice jsou zelené, lesklé a rostou ve svazcích. Šištice mají žlutavé až hnědé vybarvení, jsou vejčité. 

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 29.12.2025