Borovice blatka 'Titus' Pinus uncinata 'Titus'

Detailní popis produktu

Borovice blatka 'Titus' - kompaktní kultivar borovice blatky, druhu pocházejícího z vyšších poloh Pyrenejí a Alp, kde přirozeně roste na kamenitých svazích, v chudých, dobře odvodněných půdách a v podmínkách s dlouhou zimou a silným větrem. Tento výběr byl ceněn pro pomalý růst, husté větvení a pravidelný habitus. V dospělosti dosahuje přibližně 0,8–1,2 m výšky a 1–1,5 m šířky. Koruna je široce kuželovitá až polokulovitá, kompaktní a rovnoměrně zavětvená již od báze. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou 4–6 cm dlouhé, pevné, tmavě zelené a mírně lesklé. Díky hustému uspořádání působí rostlina plným dojmem po celý rok. Starší exempláře mohou nasazovat menší, tmavohnědé šišky s typicky zahnutými šupinami. Kultivar se uplatňuje jako solitér v menších zahradách, ve skalkách, vřesovištích i moderních kompozicích, kde vytváří stabilní, stálezelený prvek s výraznou strukturou.

Borovice blatka - unikátní borovice, která se řadí mezi vzácné a ohrožené jehličnany. Vyznačuje se kompaktně kuželovitým tvarem, dorůstá do výšky okolo 10-20 m. Růst je poměrně pomalý. Je příbuzná s borovicí kleč a borovicí lesní. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou sytě zelené barvy. Vynikne jako solitéra, ale i ve skupinových výsadbách. Vhodná i pro zpevnění svahů a strání. Využívá se také k tvorbě bonsají. 

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Jana | Revize: 21.2.2026