Borovice černá 'Aurea' Pinus nigra 'Aurea'

Detailní popis produktu

Borovice černá 'Aurea' - borovice černá je přirozeně rozšířena v jižní a střední Evropě od Pyrenejí přes Alpy až po Balkán, kde roste na suchých, kamenitých svazích i v hlubších půdách nížin. Kultivar 'Aurea' byl vybrán pro nápadnou sezonní proměnu zbarvení jehlic. V podmínkách České republiky dorůstá obvykle 6–8 m výšky a 3–4 m šířky, při ročním přírůstku přibližně 20–30 cm. Vytváří hustou, pravidelnou, kuželovitou až široce sloupovitou korunu s pevnými, vodorovně odstávajícími větvemi. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou tuhé, mírně lesklé, 8–14 cm dlouhé. Během vegetace mají tmavě zelenou barvu, od podzimu se postupně vybarvují do žlutých až zlatooranžových tónů, které přetrvávají přes zimu a zesilují s poklesem teplot. Šišky jsou vejčité, 5–8 cm dlouhé, dozrávají druhým rokem a mají světle až středně hnědou barvu. Kultivar působí výrazně jako solitéra v trávníku, vynikne také v kombinaci s tmavolistými keři, stálezelenými tisy či nízkými trvalkami, kde jeho zimní vybarvení vytváří kontrastní akcent.

Borovice černá (Pinus nigra) je statný jehličnatý strom, který roste v jižní Evropě a Středomoří, v nižších polohách Alp, Malé Asii a severní Africe. Z širokého rozšíření tohoto impozantního druhu vyplývá jeho velká přizpůsobivost různým podmínkám, kterým ji v našich zahradách a městech vystavujeme. Obzvláště se jí daří na slunných stráních, ale nemá vyhraněné požadavky krom světlomilnosti. V České republice je sice nepůvodní, ale vzhledem k měnícímu se klimatu, zejména v teplých nížinách místy vytlačuje původní borovici lesní. Daří se jí všude, dokonce i na obzvlášť chudých půdách. Dobře snáší sucho a prospívá jak v rovinách, tak v horských oblastech. Často se vysazuje také proto, aby chránila jiné rostliny před větrem. Původní druh této borovice je statný strom, který dorůstá větších rozměrů.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Jana | Revize: 18.2.2026