Borovice černá 'Green Tower' Pinus nigra 'Green Tower'

Detailní popis produktu

Borovice černá 'Green Tower' - patří mezi odolné evropské jehličnany a kultivar 'Green Tower' představuje její štíhlou formu vhodnou i pro menší zahrady. Vznikl jako semenáč sloupovité odrůdy 'Pyramidalis', vyšlechtěný koncem 90. let v Německu Martinem Zimmerem. Tvoří přísně vzpřímený, úzce sloupovitý až úzce pyramidální habitus s hustými větvemi. Roční přírůstky se pohybují kolem 15–20 cm, po deseti letech bývá vysoký okolo 1,4–2,4 m a široký okolo 0,5 m, v dospělosti 4–6 m vysoký a 1–1,5 m široký podle podmínek. Jehlice jsou dlouhé asi 10–12 cm, tuhé, tmavě zelené a lesklé, ve svazečcích po dvou vyplňují korunu i u starších stromů. Na jaře, obvykle v květnu, se objevují drobné samčí šištice s pylem a méně nápadné samičí šišky, které po dozrání nesou semena. Borovice černá netvoří trny a při běžném pěstování není považována za jedovatou, pyl využívají opylovači. Sloupovitý tvar kultivaru 'Green Tower' se uplatní v úzkých předzahrádkách, podél cest i u vstupu do domu, ve skupinách vytváří zelené pilíře doprovázející trvalky a okrasné trávy i solitéry ve vřesovištích, skalních partiích a ve velkých nádobách na terasách či střešních zahradách.

Borovice černá je statný jehličnatý strom, který roste v jižní Evropě a Středomoří, v nižších polohách Alp, Malé Asii a severní Africe. Z širokého rozšíření tohoto impozantního druhu vyplývá jeho velká přizpůsobivost různým podmínkám, kterým ji v našich zahradách a městech vystavujeme. Obzvláště se jí daří na slunných stráních, ale nemá vyhraněné požadavky krom světlomilnosti. V České republice je sice nepůvodní, ale vzhledem k měnícímu se klimatu zejména v teplých nížinách místy vytlačuje původní borovici lesní. Daří se jí všude, dokonce i na obzvlášť chudých půdách. Dobře snáší sucho a prospívá jak v rovinách, tak v horských oblastech. Často se vysazuje také proto, aby chránila jiné rostliny před větrem. Může dorůstat výšek až kolem 20-55 m. Jeho charakteristickými rysy jsou tmavě zelené, dlouhé jehlice, které jsou uspořádané ve svazečcích po dvou. Plody jsou šišky, které obvykle dorůstají do velikosti 5-10 cm a jsou hnědé až černé barvy.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.