Borovice černá 'Hornibrookiana' Pinus nigra 'Hornibrookiana'

Detailní popis produktu

Borovice černá 'Hornibrookiana' - zakrslý stálezelený kultivar borovice černé. Jde o starší výběr známý již z první poloviny 20. století, charakteristický nízkým, široce rozložitým růstem, hustým větvením a dlouhým tmavě zeleným jehličím. Oproti základnímu druhu roste výrazně pomaleji a místo vysokého stromu vytváří kompaktní, široký keř. V mládí má ploše kulovitý až polokulovitý tvar, s věkem se rozšiřuje a vytváří široce polštářovitou až nepravidelně rozložitou korunu. Přibližně v 10 letech bývá vysoká kolem 0,6–0,8 m a široká 1–1,5 m. Ve vyšším věku zpravidla dosahuje přibližně 1–1,5 m výšky a 2–3 m šířky, velmi staré exempláře mohou být ještě širší. Roční přírůstky se obvykle pohybují kolem 5–10 cm. Větve jsou silné, pevné, hustě větvené a převážně vodorovně rozložené až mírně vystoupavé. Konce výhonů směřují často vzhůru, takže koruna zůstává kompaktní a nepůsobí poléhavě. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou tuhé, pevné, špičaté a mírně zakřivené. Dosahují přibližně 6–10 cm délky a mají sytě až tmavě zelenou barvu. Zbarvení jehličí zůstává atraktivní také během zimy. Na starších exemplářích se mohou objevovat šišky. Jsou vejčité až kuželovitě vejčité, přibližně 4–7 cm dlouhé, zpočátku zelené a při dozrávání přecházejí do žlutohnědé až hnědé barvy. Je velmi dobře mrazuvzdorná, přibližně do −28 až −30 °C. Zachovává si robustnost a odolnost charakteristickou pro borovici černou.

Borovice černá (Pinus nigra) je statný jehličnatý strom, který roste v jižní Evropě a Středomoří, v nižších polohách Alp, Malé Asii a severní Africe. Z širokého rozšíření tohoto impozantního druhu vyplývá jeho velká přizpůsobivost různým podmínkám, kterým ji v našich zahradách a městech vystavujeme. Obzvláště se jí daří na slunných stráních, ale nemá vyhraněné požadavky krom světlomilnosti. V České republice je sice nepůvodní, ale vzhledem k měnícímu se klimatu, zejména v teplých nížinách místy vytlačuje původní borovici lesní. Daří se jí všude, dokonce i na obzvlášť chudých půdách. Dobře snáší sucho a prospívá jak v rovinách, tak v horských oblastech. Často se vysazuje také proto, aby chránila jiné rostliny před větrem. Původní druh této borovice je statný strom, který dorůstá větších rozměrů.

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kamila | Revize: 9. 9. 2026