Borovice černá 'Pyramidata/Pyramidalis' Pinus nigra 'Pyramidata/Pyramidalis'

Detailní popis produktu

Borovice černá 'Pyramidata/Pyramidalis' - starší kultivar borovice černé vybraný pro svůj úzce pyramidální až sloupovitý růst. Druh Pinus nigra pochází z horských oblastí jižní a střední Evropy, kde roste na kamenitých, často vápenitých svazích a v sušších lesích. Kultivar si zachovává odolnost a dlouhověkost původního druhu, avšak vytváří užší a pravidelnější korunu. V dospělosti dosahuje přibližně 5–8 m výšky a 2–3 m šířky. Růst je středně rychlý, s ročními přírůstky kolem 20–30 cm. Větve jsou hustě nasazené a směřují šikmo vzhůru, čímž vzniká kompaktní, přirozeně tvarovaná silueta bez nutnosti řezu. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou 8–12 cm dlouhé, tuhé, tmavě zelené a mírně lesklé. Na starších rostlinách se tvoří vejčité šišky délky 5–8 cm, dozrávající do hnědé barvy. Kultivar se uplatňuje jako solitérní dominanta, v liniových výsadbách podél cest či plotů i jako stálezelená kulisa smíšených záhonů. V kompozici se dobře kombinuje s okrasnými travinami, levandulí nebo nižšími keři světlých odstínů.

Borovice černá (Pinus nigra) je statný jehličnatý strom který roste v jižní Evropě a Středomoří, v nižších polohách Alp, Malé Asii a severní Africe. Z širokého rozšíření tohoto impozantního druhu vyplývá jeho velká přizpůsobivost různým podmínkám, kterým ji v našich zahradách a městech vystavujeme. Obzvláště se jí daří na slunných stráních, ale nemá vyhraněné požadavky krom světlomilnosti. V České republice je sice nepůvodní, ale vzhledem k měnícímu se klimatu, zejména v teplých nížinách místy vytlačuje původní borovici lesní. Daří se jí všude, dokonce i na obzvlášť chudých půdách. Dobře snáší sucho a prospívá jak v rovinách, tak v horských oblastech. Často se vysazuje také proto, aby chránila jiné rostliny před větrem. Původní druh této borovice je statný strom, který dorůstá větších rozměrů.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Jana | Revize: 22.2. 2026