Borovice černá 'Hornibrookiana' Pinus nigra 'Hornibrookiana'

Detailní popis produktu

Borovice černá 'Hornibrookiana' - pochází ze slunných oblastí jižní a střední Evropy, kde roste na suchých, často kamenitých svazích a vyznačuje se značnou odolností k větru i chudším půdám. Kultivar Pinus nigra 'Hornibrookiana' vznikl jako čarověník a byl nalezen roku 1932 v parku Seneca v USA, odkud se rozšířil do okrasného zahradnictví jako zakrslá, půdopokryvná forma. Roste velmi pomalu do široce miskovitého, někdy téměř plazivého keře s pevnými, spíše vodorovnými větvemi a vzpřímenými krátkými výhonky, které vytvářejí hustý, nepravidelný, ale kompaktní polštář. V dospělosti dosahuje přibližně 0,6–1 m výšky a kolem 1–1,5 m šířky v závislosti na stanovišti a stáří, roční přírůstky se obvykle pohybují mezi 5 a 10 cm. Jehlice jsou tuhé, sytě až tmavě zelené, mírně lesklé, dlouhé asi 6–10 cm, vyrůstají ve svazečcích po dvou a vytvářejí hrubší, avšak rovnoměrný povrch koruny. Kultivar netvoří trny a díky zakrslému vzrůstu se hojně využívá v zahradní architektuře jako nízký, stálezelený prvek. Vyniká jako solitéra ve skalce, na suchých svazích a v předzahrádkách, ve vřesovištích tvoří hustý základ, k němuž se dobře kombinují vřesy, vřesovce, nízké jalovce a okrasné trávy. V nádobách na terasách a balkonech přináší celoroční strukturu, zvláště v kombinaci s trvalkami a sezonní výsadbou.

Borovice černá (Pinus nigra) je statný jehličnatý strom, který roste v jižní Evropě a Středomoří, v nižších polohách Alp, Malé Asii a severní Africe. Z širokého rozšíření tohoto impozantního druhu vyplývá jeho velká přizpůsobivost různým podmínkám, kterým ji v našich zahradách a městech vystavujeme. Obzvláště se jí daří na slunných stráních, ale nemá vyhraněné požadavky krom světlomilnosti. V České republice je sice nepůvodní, ale vzhledem k měnícímu se klimatu, zejména v teplých nížinách místy vytlačuje původní borovici lesní. Daří se jí všude, dokonce i na obzvlášť chudých půdách. Dobře snáší sucho a prospívá jak v rovinách, tak v horských oblastech. Často se vysazuje také proto, aby chránila jiné rostliny před větrem. Původní druh této borovice je statný strom, který dorůstá větších rozměrů.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 27.11. 2025