Borovice černá 'Marie Bregeon' Pinus nigra 'Marie Bregeon'

Detailní popis produktu

Borovice černá 'Marie Bregeon' - zakrslý kultivar vyšlechtěný ve Švýcarsku Henrim Bregeonem jako řízený kříženec borovice černé a borovice hustokvěté. Patří k pomalu rostoucím jehličnanům, roční přírůstek činí přibližně 5–9 cm, po deseti letech dosahuje kolem 0,5 m výšky a 0,6–0,7 m šířky, v dospělosti obvykle 0,8–1 m výšky a asi 1 m šířky. Koruna je přirozeně kulovitá až ploše polokulovitá, velmi hustá a kompaktní, bez potřeby tvarovacího řezu, větve jsou krátké a bohatě větvené, takže vytvářejí soudržný zelený polštář. Jehlice dlouhé zhruba 8–10 cm jsou měkčí než u běžné borovice černé, hráškově až jasně zelené, často lehce spirálovitě stočené, což koruně dodává jemně modelovaný vzhled a na výhonech zůstávají 3–4 roky, takže rostlina neprosychá směrem dovnitř ani v zimě. Květy a drobné šišky jsou nenápadné a pro okrasnou hodnotu dřeviny méně významné. Borovice černá netvoří trny a běžně se nepovažuje za jedovatou. Kultivar 'Marie Bregeon' se uplatňuje jako nízká solitéra v menších trávníkových plochách, ve vřesovištích a skalních partiích, v japonsky laděných i moderních městských zahradách a díky kompaktnímu růstu a toleranci ke znečištěnému ovzduší také v nádobách na terasách a u vstupů do domu, kde přináší stálou zelenou dominantu po celý rok.

Borovice černá (Pinus nigra) je statný jehličnatý strom, který roste v jižní Evropě a Středomoří, v nižších polohách Alp, Malé Asii a severní Africe. Z širokého rozšíření tohoto impozantního druhu vyplývá jeho velká přizpůsobivost různým podmínkám, kterým ji v našich zahradách a městech vystavujeme. Obzvláště se jí daří na slunných stráních, ale nemá vyhraněné požadavky krom světlomilnosti. V České republice je sice nepůvodní, ale vzhledem k měnícímu se klimatu, zejména v teplých nížinách místy vytlačuje původní borovici lesní. Daří se jí všude, dokonce i na obzvlášť chudých půdách. Dobře snáší sucho a prospívá jak v rovinách, tak v horských oblastech. Často se vysazuje také proto, aby chránila jiné rostliny před větrem. Původní druh této borovice je statný strom, který dorůstá větších rozměrů.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 27.11. 2025