Borovice drobnokvětá 'Fukai' Pinus parviflora 'Fukai'

Detailní popis produktu

Borovice drobnokvětá 'Fukai' - výrazný japonský kultivar pětijehličné borovice, ceněný pro stabilní panašování jehlic a kompaktní, vyvážený habitus. Druh Pinus parviflora pochází z horských oblastí Japonska, kde roste na slunných, kamenitých svazích s rychlým odtokem vody a chudší, minerální půdou. Kultivar ‘Fukai’ byl vybrán pro kontrastní dvoubarevné jehlice a pomalejší tempo růstu. Roční přírůstky se obvykle pohybují mezi 8–12 cm. V podmínkách ČR dorůstá přibližně 2–3 m výšky a 1,5–2 m šířky. Koruna je hustá, široce kuželovitá až vejčitá, s pravidelně rozloženými větvemi. Jehlice vyrůstají ve svazcích po pěti, jsou 4–6 cm dlouhé, jemně stočené, se sytě modrozeleným středem a krémově bílým až světle žlutým okrajem. Panašování je nejvýraznější na plném slunci a přetrvává celoročně, v zimě může získat lehce teplejší tón. Na jaře se objevují drobné samčí šištice a nenápadné samičí květy, z nichž se vyvíjejí menší, 5–7 cm dlouhé šišky dozrávající druhým rokem. Kultivar je plně mrazuvzdorný přibližně do −29 °C a v běžných podmínkách ČR přezimuje bez nutnosti ochrany nadzemní části.

Borovice drobnokvětá - neboli japonská bílá borovice, pochází z horských oblastí Japonska, kde roste na kamenitých svazích a v řídkých lesích. V kultuře je ceněna od 19. století a patří k významným druhům využívaným i pro tvarování bonsají. V dospělosti dorůstá v podmínkách střední Evropy obvykle 4–8 m výšky a 3–5 m šířky, růst je spíše pomalý. Koruna je v mládí kuželovitá, později široce vejčitá až nepravidelná s vodorovně odstávajícími větvemi. Jehlice vyrůstají ve svazcích po pěti, jsou 4–7 cm dlouhé, jemné, lehce stočené, modrozelené až stříbřitě ojíněné. Na jaře se objevují nenápadné samčí šištice a purpurově zbarvené samičí květy, z nichž se vyvíjejí 5–8 cm dlouhé šišky dozrávající druhým rokem. Druh je plně mrazuvzdorný přibližně do −29 °C, vyzrálé jedince nepoškozují běžné zimy v ČR. Uplatňuje se jako solitéra, v kombinaci s rododendrony, javory dlanitolistými či nízkými trvalkami, kde vynikne jemná textura jehlic.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Jana | Revize: 22.2. 2026