Borovice drobnokvětá 'Venus'

Detailní popis produktu

Borovice drobnokvětá 'Venus' - pochází z horských oblastí Japonska, kde roste na kamenitých svazích s chudší, dobře odvodněnou půdou a výraznými teplotními výkyvy. Kultivar 'Venus' vychází z tohoto přirozeného prostředí a v zahradách vytváří středně vysoký, pravidelně větvený keř či nízký stromek s výškou okolo 3 m a šířkou přibližně 2 m po letech pěstování. Koruna bývá široce kuželovitá až mírně nepravidelná, s věkem získává charakter staršího horského stromu, který působí klidně a stabilně. Jehlice jsou po pěti ve svazku, 4–6 cm dlouhé, měkké na dotek, modrozelené se stříbřitým nádechem, který se projeví zejména na osluněné straně. V zimním období udržují barvu a dodávají kompozici jemný, chladný tón. Šišky se objevují spíše na starších jedincích, jsou menší, vejčité, zbarvené do šedohněda a slouží především jako zajímavý detail. 'Venus' se uplatní jako solitéra v trávníku, v předzahrádce, u terasy nebo na okraji vřesoviště. Dobře působí v kombinaci s javory dlanitolistými, nízkými rododendrony, azalkami a stálezelenými půdopokryvnými keři, které zvýrazní modrozelený odstín jehlic. Vzhledem k pomalejšímu, avšak jistému růstu je vhodná i do menších zahrad, kde poskytuje celoroční strukturu bez potřeby častých zásahů.

Borovice drobnokvětá - Pinus parviflora je mimořádně krásná, jemná borovice, pocházející z Japonska. Je menšího vzrůstu, s kratšími jehlicemi. V Japonsku je pod názvem Goyomatsu a je velmi oblíbená jako objekt pro pěstování pověstných bonsají. Křehce působící, 10-20 m vysoký strom. Koruna je široce kuželovitá, s borkou dlouho hladkou, černo-šedou, později šupinatou. Větve má široce rozložené, letorosty zeleno-hnědé, krátce chlupaté. Pupeny má malé, vejčité, zúžené, hnědo-žluté. Brzy plodí, šišky rostou jednotlivě i ve skupinách, vodorovně odstávající a přisedlé, protáhlé, 5-10 × 3-4 cm. Jehlice vyrůstají ve svazcích po 5, na konci větví chvostovitě nahloučené, 3-8 cm dlouhé, s bílými řadami průduchů, jemné a prohnuté. Původní rozšíření je v horských polohách v Japonsku (Honšú a Hokkaidó) a v jižní Koreji. Tento druh je velmi variabilní a vyskytuje se v horách (1500-2500 m n. m.). Je odolná k mrazu a nenáročná na půdu, vyžaduje však více srážek nebo zálivku. Roste velmi pomalu a snáší i částečné zastínění. Její hlavní využití je v okrasných výsadbách jako parková dřevina a jak již bylo zmíněno, používá se pro bonsaje.

Pěstování: V podmínkách střední Evropy pěstuje na plném slunci, v teplejších a větrných polohách prospívá i lehký polostín a závětří, které omezuje zimní vysychání jehlic. Nejlépe roste v propustné, písčitohlinité půdě bez dlouhodobého zamokření, s mírně kyselou reakcí okolo pH 5,5–6,5 a s drenážní vrstvou ve výsadbové jámě. Sazenice se do volné půdy vysazují od března do května nebo od září do října, kontejnerované rostliny po celou sezonu při zajištění rovnoměrné zálivky. Po ujmutí snáší krátkodobé sucho, citlivá je však k trvale přemokřeným, těžkým půdám. Hnojení se volí střídmé, jednou až dvakrát ročně hnojivem pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých nebo křížících se větví a případné mírné zkrácení jarních „svíček“, hluboké sesazení do starého dřeva není vhodné. Při pěstování v nádobě je důležitý lehký kyselý substrát, dobrá drenáž a ochrana kořenů před promrznutím obalením nádoby. Mladé rostliny se chrání mulčem a stíněním před zimním sluncem, protože mrazuvzdornost se pohybuje zhruba do –23 až –25 °C.

Autor: Kristýna | Revize: 28.11. 2025