Borovice drobnokvětá 'Glauca' Pinus parviflora 'Glauca'

Detailní popis produktu

Borovice drobnokvětá 'Glauca' - borovice drobnokvětá pochází z horských oblastí Japonska, kde roste na kamenitých svazích a dobře odvodněných půdách. Kultivar 'Glauca' byl vybrán pro výrazně modrošedé zbarvení jehlic a kompaktnější růst oproti základnímu druhu. V našich podmínkách dorůstá zpravidla 3–5 m výšky a 2–3 m šířky při pomalejším ročním přírůstku kolem 10–20 cm. Koruna je široce kuželovitá až nepravidelně rozložitá, s malebně vrstvenými větvemi. Jehlice jsou 4–6 cm dlouhé, jemně zakřivené, vyrůstají ve svazečcích po pěti a mají nápadný modrostříbrný nádech. Šišky jsou vejčité, 5–8 cm dlouhé, v mládí nazelenalé, později hnědé. Kultivar působí harmonicky jako solitéra v předzahrádkách, v japonsky laděných zahradách či v kombinaci s kameny a nízkými trvalkami. Díky jemné textuře jehlic přináší do kompozice lehkost a kontrast vůči tmavě zeleným jehličnanům.

Borovice drobnokvětá - neboli japonská bílá borovice, pochází z horských oblastí Japonska, kde roste na kamenitých svazích a v řídkých lesích. V kultuře je ceněna od 19. století a patří k významným druhům využívaným i pro tvarování bonsají. V dospělosti dorůstá v podmínkách střední Evropy obvykle 4–8 m výšky a 3–5 m šířky, růst je spíše pomalý. Koruna je v mládí kuželovitá, později široce vejčitá až nepravidelná s vodorovně odstávajícími větvemi. Jehlice vyrůstají ve svazcích po pěti, jsou 4–7 cm dlouhé, jemné, lehce stočené, modrozelené až stříbřitě ojíněné. Na jaře se objevují nenápadné samčí šištice a purpurově zbarvené samičí květy, z nichž se vyvíjejí 5–8 cm dlouhé šišky dozrávající druhým rokem. Druh je plně mrazuvzdorný přibližně do −29 °C, vyzrálé jedince nepoškozují běžné zimy v ČR. Uplatňuje se jako solitéra, v kombinaci s rododendrony, javory dlanitolistými či nízkými trvalkami, kde vynikne jemná textura jehlic.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Jana | Revize: 18.2. 2026