Borovice Heldreichova 'Smidtii' Pinus heldreichii 'Smidtii'

Detailní popis produktu

Borovice Heldreichova 'Smidtii' - pochází z horských oblastí Balkánu a jižní Itálie, kde roste na skalnatých, často vápencových svazích v nadmořských výškách přibližně 900–2 000 m. Tyto podmínky jí dávají vysokou odolnost vůči mrazu, větru i letnímu suchu. Kultivar ‘Smidtii’ představuje zakrslý výběr s velmi kompaktním, kulovitým až široce polokulovitým habitem. V dospělosti dosahuje přibližně 0,8–1,2 m výšky a obdobné šířky, roční přírůstek činí 5–8 cm. Větvení je husté a rovnoměrné, což zajišťuje přirozeně pravidelný tvar bez nutnosti tvarovacího řezu. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou pevné, tmavě zelené, 4–7 cm dlouhé a na větvích vytrvávají několik let. Díky tomu působí kultivar celoročně plně a kompaktně. Šišky jsou menší, vejcovité, přibližně 5–7 cm dlouhé, dozrávají druhým rokem. Kultivar se uplatní jako solitéra v menších zahradách, ve skalních kompozicích, štěrkových záhonech i jako strukturální prvek mezi nízkými trvalkami či okrasnými trávami.

Borovice Heldreichova - Pinus heldreichii známá také jako borovice bělokorá, představuje druh evropské dvojjehličné borovice, která přirozeně roste v horských oblastech, zejména na vápencích v Balkánu. Tento strom, který má vizuální podobnost s borovicí černou (Pinus nigra), může dorůst výšky až 35 m a je charakteristický svým širokým větvením až po zem. Koruna stromu má kuželovitý tvar a kůra je tenká, popelavě zbarvená, s dolní částí, která je hranatě šupinovitá. Větve a letorosty mají šedo-hnědý odstín, přičemž letorosty se od borovice černé liší svým ojíněným vzhledem. Pupeny jsou podlouhle vejčitého tvaru, šedo-bělavé s bílými špičkami a nejsou pokryty pryskyřicí. Jehlice jsou uspořádány po dvou, s délkou okolo 4-9 cm a na konci větviček jsou shlukovány štětkovitě. Vyznačují se svou tuhostí a leskle zelenou barvou.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Jana | Revize: 23.2.2026