Borovice Jeffreyova 'Misty Lemon'

Detailní popis produktu

Borovice Jeffreyova 'Misty Lemon' - pochází ze západní části Severní Ameriky, kde roste na suchých, často kamenitých svazích ve vyšších polohách. Patří mezi tříjehličné borovice přizpůsobené chudším a dobře odvodněným půdám. Kultivar 'Misty Lemon' představuje okrasnou, kompaktnější formu vhodnou pro zahrady střední i menší velikosti. V našich podmínkách v dospělosti dosahuje přibližně 2–3 m výšky a 1,5–2 m šířky, růst je pomalý až středně rychlý, koruna je hustá, široce kuželovitá. Větve nesou svazečky tří jehlic, dlouhých zhruba 20–25 cm. V průběhu vegetace působí jehlice zeleně až zelenožlutě, na podzim a v zimě se však výrazně zbarvují do žlutých až citronových odstínů, které vytvářejí v zimní zahradě jasný barevný akcent. Šišky se u mladších rostlin objevují jen ojediněle, později jsou podlouhle vejčité, typické pro druh. Pryskyřice a kůra mají jemnou, nasládlou vůni, která se uplatní při teplejším počasí. 'Misty Lemon' se používá jako solitéra v předzahrádkách, u teras a cest, vhodná je i do štěrkových záhonů, moderních výsadeb a vřesovištních partií, kde kontrastuje s tmavšími jehličnany a suchomilnými trvalkami.

Pinus jeffreyi, známá jako borovice Jeffreyova, je druh jehličnatého stromu, který se vyznačuje poměrně řídkou, ale široce kuželovitou až zakulacenou korunou. Větve jsou uspořádány v pravidelných přeslenech a vodorovně odstávají od kmene. Borka získává s věkem podélné brázdy a rezavě hnědé zbarvení. Tento druh může dosahovat výšky mezi 20 až 35 m. Kmen je obvykle rovný a kořenový systém je dobře vyvinutý. Letorosty jsou robustní a mají šedavě voskovitý povlak. Po dotyku se uvolňuje vůně připomínající pomeranče. Pupeny jsou dlouhé přibližně 25 mm a mají žluto-hnědé až červeno-hnědé zbarvení. Jehlice, uspořádané po třech ve svazku a shromážděné na koncích větví, dosahují délky 12-25 cm a mají šedo-zelenou či modro-zelenou barvu. Jsou ostře zašpičatělé a někdy mírně zvlněné. Původem je borovice Jeffreyova z oblastí Kalifornie, Oregonu a Nevady ve Spojených státech amerických a z částí Mexika. Ve svém přirozeném prostředí se vyskytuje od pahorkatin až po vysokohorské polohy do nadmořské výšky 3000 m, a to zejména v sušších a chladnějších oblastech. Tento druh je vysoce adaptabilní, světlomilný a vykazuje značnou toleranci k klimatickým výkyvům i rozdílným typům půdy, nicméně preferuje dobře propustné půdní substráty. V podmínkách střední Evropy se borovice Jeffreyova jeví jako dostatečně odolná vůči mrazu, avšak je doporučeno umístit ji na chráněnější stanoviště. Mladé rostliny mohou někdy trpět poškozením způsobeným mrazem. Tento druh upřednostňuje mírně vlhkou, písčitou a propustnou půdu, ale je rovněž schopen adaptace na sušší podmínky. Borovice Jeffreyova se dobře kombinuje s jinými druhy borovic a také s rozložitějšími listnatými stromy, prospívá především na propustných písčitých a štěrkovitých půdách, které jsou dostatečně hluboké. Její otužilost je hodnocena jako střední.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Nikol | Revize: 30.11.2025