Borovice kleč 'Golden Glow' Pinus mugo 'Golden Glow'

Detailní popis produktu

Borovice kleč 'Golden Glow' - kultivar 'Golden Glow' patří mezi zakrslé, zimně žluté formy. Na trh byl uveden v první dekádě 21. století v Británii a postupně se rozšířil do evropských školek a zahrad. V našich podmínkách dorůstá v 10 letech přibližně 0,8–1 m výšky a 0,8–1 m šířky, v dospělosti obvykle kolem 0,8–1,3 m výšky a 1–1,5 m šířky v závislosti na stanovišti a půdě. Tvoří husté, zpočátku téměř kulovité, později mírně kupolovité keře se zkrácenými, částečně vystouplými větvemi. Větévky nesou svazečky dvou jehlic dlouhých cca 4–6 cm, které jsou v jarním a letním období zelené až žlutozelené. Od poloviny podzimu se jehlice postupně vybarvují do jasně zlatých odstínů a takto zůstávají až do časného jara. Zblízka je patrné jemné střídání světlejších a sytějších tónů kolem terminálních pupenů, což dodává koruně dojem jemně prosvětleného, teplého „svitu“ uprostřed zimní zahrady. Šišky se na nízkých keřích objevují jen ojediněle, v zahradní kompozici mají spíše dekorativní význam. Díky kompaktnímu růstu a výrazné zimní barvě bývá 'Golden Glow' využíván jako drobná solitéra ve skalkách, vřesovištních a štěrkových výsadbách, v předzahrádkách i v nádobách na terasách, kde dobře doprovází tmavě zelené jehličnany, traviny a suchomilné trvalky.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Nikol | Revize: 30.11.2025