Borovice kleč 'Jacobsen'

Detailní popis produktu

Borovice kleč 'Jacobsen' - kultivar dánského původu, popsaný v druhé polovině 20. století, kdy byl nalezen a šířen školkařem Mogensem H. Jacobsnem. Vyznačuje se zakrslým, pomalu rostoucím habitem a výraznou strukturou větvení, která připomíná drobně tvarovaný bonsaj. Roste jako nízký, rozložitý keř s větvemi částečně přilehlými k zemi a zvednutými konci, jež vytvářejí shluky krátkých, k sobě přitisknutých větviček. V 10 letech dosahuje přibližně 0,4–0,6 m výšky a 0,6–0,8 m šířky, po mnoha letech obvykle kolem 1–1,2 m výšky a 1,5–2 m šířky. Roční přírůstky se pohybují přibližně mezi 5 a 10 cm, v chudších půdách spíše při dolní hranici. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou krátké, asi 3–5 cm dlouhé, tmavě zelené až sytě zelené, často lehce zkroucené a hustě uspořádané na výhonech. Drží na větvích více let, takže keř působí plný i v zimním období. Pupeny jsou výraznější, šedavě stříbřité až bělavé a zblízka dodávají koruně jemnou texturu. Šišky se na zakrslých rostlinách objevují spíše ojediněle, jsou malé, vejčité a v zahradní kompozici mají převážně dekorativní význam. Díky kombinaci nízkého vzrůstu, nepravidelně členěných větví a tmavě zelených jehlic se kultivar 'Jacobsen' uplatňuje jako solitéra ve skalkách, štěrkových a vřesovištních výsadbách, v menších předzahrádkách, japonsky laděných kompozicích i v nádobách na terasách, kde vytváří celoroční strukturu a dobře doprovází traviny, vřesy, zakrslé jalovce a další horské jehličnany.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Nikol | Revize: 30.11.2025