Borovice kleč 'Carsten's Wintergold' Pinus mugo 'Carsten's Wintergold'

Detailní popis produktu

Borovice kleč 'Carsten's Wintergold' - zakrslý stálezelený kultivar borovice kleče, ceněný především pro výraznou sezonní změnu barvy jehličí. Na jaře se jehličí opět vrací k zelenému zbarvení. Roste velmi pomalu, hustě a kompaktně, zpočátku převážně kulovitě až polokulovitě, později široce polštářovitě. Přibližně v 10 letech dosahuje kolem 0,4–0,6 m výšky a 0,6–0,8 m šířky. Starší rostliny zpravidla dorůstají asi 0,6–0,8 m výšky a 1–1,2 m šířky. Roční přírůstky se většinou pohybují pouze kolem 3–6 cm. Větve jsou krátké, pevné, hustě větvené a převážně vystoupavé až rozložité. Díky krátkým internodiím vytváří rostlina velmi kompaktní korunu, která zůstává hustá až k bázi. Jehlice vyrůstají typicky ve svazečcích po dvou, jsou tuhé, krátké až středně dlouhé, přibližně 3–5 cm, a mírně zakřivené. Od jara do léta mají svěže až sytě zelenou barvu. Na podzim, s poklesem teplot, začínají žloutnout a během zimy získávají nápadné jasně žluté až sytě zlatožluté zbarvení. Na starších rostlinách se mohou vytvářet drobné šišky. Jsou vejčité až kuželovitě vejčité, zprvu zelené až purpurově nahnědlé, později dozrávají do hnědé barvy a dosahují přibližně 2–5 cm délky. Kůra mladých větví je šedohnědá až tmavě hnědá, na starších částech postupně získává šupinatý a mírně rozpukaný charakter. Vzhledem k nízkému a hustému růstu zůstává většina staršího dřeva uvnitř koruny skrytá. Je velmi dobře mrazuvzdorný, přibližně do −30 až −34 °C, a zachovává si dobrou odolnost typickou pro borovici kleč.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kamila | Revize: 9. 9. 2026