Borovice kleč 'Corley's Mat' Pinus mugo 'Corley's Mat'

Detailní popis produktu

Borovice kleč 'Corley's Mat' - stálezelený, poléhavý kultivar kleče s výrazně rozložitým, kobercovitým habitem. Navazuje na přirozený biotop druhu v horských oblastech Evropy, kde se kleč uplatňuje na větrných svazích, sutích a rašelinných okrajích s chudšími, dobře odvodněnými půdami. 'Corley’s Mat' tvoří nízké, hustě větvené polštáře, které se postupně rozšiřují do stran a kopírují terén, proto se používá jako půdopokryvný jehličnan do skalek, na zídky, do štěrkových záhonů a na svahy. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, bývají delší než u některých bochánkovitých kultivarů, často 4–5 cm, tmavě zelené a místy mírně stočené. Textura porostu je hustá a „načechraná“, což je cenné i v zimním období. V 10 letech může dosahovat šířky okolo 0,9 m, v dospělosti se obvykle pohybuje přibližně v rozmezí 0,6–0,8 m na výšku a 1,0–1,3 m na šířku, při pěstování na kmínku tvoří převislejší korunu. Květenství se objevuje v červnu až červenci v podobě nenápadných šištic, později mohou vznikat malé hnědé šišky dozrávající ve více letech. Po promnutí jehlic je patrná pryskyřičná vůně, borovicové silice se tradičně využívají v kosmetice a při inhalacích. Kultivar je zároveň ceněný pro dobrou snášenlivost větru a městských podmínek. Ve výsadbách dobře ladí s vřesy, suchomilnými travinami, rozchodníky, mateřídouškou a s kamenným mulčem.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 29.12.2025