Borovice kleč 'Matěj' Pinus mugo 'Matěj'

Detailní popis produktu

Borovice kleč 'Matěj' - novější kultivar kosodřeviny, vybraný pro kompaktní, ploše kulovitý habitus. Druh Pinus mugo pochází z horských oblastí střední a jižní Evropy, kde roste na větrných hřebenech, sutích a kamenitých svazích s krátkým vegetačním obdobím. Po dvaceti letech se výška pohybuje kolem 60–80 cm. V zahradě kultivar vytváří nízký, hustě větvený keř, který přirůstá zhruba 4–6 cm za rok a dlouhodobě zůstává úhledný i bez častého tvarování. Jehlice dlouhé přibližně 15–20 mm vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou tuhé a na pohled jemně texturované. Barva jehlic je středně až tmavě zelená a drží se po celý rok, rostlina tak stabilizuje kompozici i v zimě. V květnu až červnu se objevují nenápadné prašné šištice a později drobné šišky, u zakrslých forem obvykle v menším množství. Kultivar se uplatňuje ve skalkách, štěrkových záhonech, vřesovištích i v nádobách na terase, kde je ceněný pomalým růstem a čitelným tvarem. Vhodné jsou kombinace s vřesy a vřesovci, suchomilnými trvalkami, rozchodníky, nízkými jalovci nebo půdopokryvnými dřevinami, které podtrhnou horský charakter výsadby. Rostlina nemá jedovaté části, jehlice jsou však pichlavé. Hezky vynikne sesazený společně s menšími druhy trvalek a keříků, například v korytech.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 29.12.2025