Borovice kleč 'Ophir' Pinus mugo 'Ophir'

Detailní popis produktu

Borovice kleč 'Ophir' - zakrslý kultivar borovice kleče, selektovaný v Nizozemsku a v literatuře uváděný od 70. let 20. století. Druh Pinus mugo pochází z horských poloh střední a jižní Evropy, hlavně z Alp a Karpat, kde roste na větrných svazích, sutích i mělkých kamenitých půdách. 'Ophir' vytváří ploše kulovitý až polštářovitý keř s hustým větvením a zploštělým vrcholem, vhodný i do menších zahrad. Jehlice vyrůstají po dvou, jsou 4–7 cm dlouhé, na jaře a v létě sytě zelené a od konce léta přecházejí do žlutých tónů, které v zimě na plném slunci zesilují až do zlatožluta. V zahradách dorůstá přibližně 0,8–1,2 m na výšku a 1,2–1,4 m na šířku, roční přírůstky se nejčastěji pohybují kolem 3–8 cm. Květenství je nenápadné, pylové šištice se objevují obvykle v květnu až červnu a později se tvoří dřevnaté šišky dlouhé zhruba 2–6 cm. Při dotyku jehlic se uvolňuje pryskyřičná vůně. Kultivar se osvědčuje jako stálezelený akcent pro skalky, vřesoviště a štěrkové záhony, dobře se kombinuje s vřesy, plazivými jalovci, kostřavami a s tmavozelenými jehličnany, kde zimní žluté vybarvení vyniká. Dobře působí i v nádobách u vstupu nebo na terase a díky hustému větvení se hodí také pro tvarování do nízkých bonsají.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 29.12.2025