Borovice kleč var. pumilio Pinus mugo var. pumilio

Detailní popis produktu

Borovice kleč var. pumilio - nízká horská forma kosodřeviny z pohoří střední a jižní Evropy, kde roste nad horní hranicí lesa na větrných hřebenech, sutích i písčitých stanovištích. V zahradě tvoří široce rozložený, hustě větvený keř s nepravidelně vystoupavými konci větví, v dospělosti obvykle 0,6–1,5 m vysoký a 1,8–3,0 m široký. Snáší i městské podmínky a vítr. Růst bývá středně pomalý, roční přírůstky se často pohybují kolem 5–10 cm podle vláhy a živin. Tmavě zelené jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, mívají 3–6 cm, mladé jarní přírůstky jsou světlejší a měkčí. Jehlice na slunci uvolňují jemnou pryskyřičnou vůni, silice se tradičně využívají v koupelových přísadách. Na jaře, zpravidla v květnu až červnu, se objevují nenápadné pylové šištice a během léta se vyvíjejí malé, vejčité šišky žlutohnědých až hnědých tónů, které na větvích přetrvávají i déle. Díky bohatému kořenovému systému se uplatňuje na svazích, ve skalkách, vřesovištích i v nádobách, kde poskytuje celoroční strukturu. Dobře vypadá s vřesy a vřesovci, s borůvkami, kostřavami, mateřídouškou nebo s rozchodníky a nízkými jalovci.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Nikol | Revize: 6.1. 2026