Borovice kleč 'Velká Fatra' Pinus mugo 'Velká Fatra'

Detailní popis produktu

Borovice kleč 'Velká Fatra' - kultivar borovice kleče pojmenovaný po pohoří Velká Fatra v západních Karpatech, kde je borovice kleč přirozenou součástí subalpínských porostů. Druh Pinus mugo se v přírodě uplatňuje na větrných hřebenech, sutích a kamenitých svazích a dobře snáší kolísání vlhkosti i teploty. 'Velká Fatra' vytváří nízký, rozkladitý a hustě větvený keř s půdokryvným charakterem. Jehlice vyrůstají ve svazcích po dvou, jsou tuhé, svěže zelené a na rostlině přetrvávají několik let, což zajišťuje stálý vzhled po celý rok. Při dotyku jehlic se může uvolnit pryskyřičná vůně. Pylové šištice se objevují nejčastěji v květnu až červnu, později se vyvíjejí dřevnaté šišky dlouhé zhruba 2–6 cm. V zahradních podmínkách v ČR dorůstá přibližně 0,8–1,5 m na výšku a 0,8–2 m na šířku. Kultivar se uplatní ve skalkách, vřesovištích, štěrkových záhonech i na svazích, kde vytváří stálezelenou hmotu a dobře se kombinuje s vřesy, borůvkami, nízkými tavolníky, kostřavami a s tmavolistými jalovci. Díky odolnosti vůči větru se používá také v městské zeleni a v otevřených zahradách, kde pomáhá opticky zklidnit kompozici.

Borovice kleč - Pinus mugo je jehličnatý keř řidčeji křovitého vzrůstu, bez hlavního kořene. Dorůstá do výšky 1-2 m a vyskytuje se převážně v horských oblastech nad horní hranicí lesa, popř. v nižších polohách na rašeliništích či vrchovištích. Často mívá bizardní tvary získané neustálým větrem z jedné strany. V zahradních podmínkách roste hustě a pravidelně a patří k nejodolnějším zahradním borovicím. V přírodě často roste na skalnatých, písčitých místech, přestože potřebuje ke zdravému růstu dost vody. K tomu jí slouží dlouhé kořeny, které si vodu dokáží najít i v nejnepříznivějších podmínkách. Kromě silně vápenité snáší jakoukoli propustnou půdu. Plně otužilá, velmi houževnatá menší borovička, nachází řadu uplatnění ve výsadbách do zahrad a městské zeleně.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 29.12.2025