Borovice lesní 'Anny's Winter Sun'

Detailní popis produktu

Borovice lesní 'Anny's Winter Sun' - okrasný kultivar borovice lesní, druhu původem z rozsáhlého areálu severní a střední Evropy i části Asie, který přirozeně roste také na území České republiky. Základní kultivar tvoří vysoké stromy, zatímco kultivar 'Anny's Winter Sun' patří mezi středně vzrůstné výběry s výrazným sezónním vybarvením jehlic. Roste pomalu až středně rychle a vytváří zpočátku kompaktní, později volnější kuželovitý strom s jedním hlavním kmenem. V deseti letech dosahuje přibližně 1,5–2 m výšky a asi 1 m šířky, v dospělosti se obvykle pohybuje kolem 3–4 m výšky a 2–2,5 m šířky v závislosti na podmínkách stanoviště. Jehlice jsou uspořádány po dvou ve svazečku, bývají asi 3–6 cm dlouhé, mírně zkroucené a tužší. Základní barva je zelená, ale od pozdního podzimu do konce zimy se jehlice na osluněných částech koruny barví do sytě zlatožlutých tónů, zatímco v polostínu zůstávají spíše žlutozelené. Na jaře raší nové přírůstky světle žlutozelené, během léta přecházejí do tmavší zelené s lehkým žlutým nádechem, takže koruna působí dvoubarevně. Kůra starších stromů je v horní části kmene typicky oranžově až měděně zbarvená, což v zimě zvýrazňuje celkový dojem. Šišky jsou drobnější, kuželovité, hnědé, objevují se jednotlivě nebo v menších skupinách na starších větvích a nejsou hlavním okrasným prvkem. V zahradní kompozici slouží tento kultivar především jako výrazná zimní solitéra, která vnáší světlejší akcent mezi tmavší jehličnany a listnaté keře. Uplatňuje se v trvalkových záhonech, ve větších skalních partiích, na okraji jehličnatých skupin i v reprezentativních předzahrádkách, často v kombinaci s vřesovištními dřevinami a okrasnými travinami.

Borovice lesní je jehličnatý strom známý svou odolností a rozšířením v různých typech prostředí. Tato borovice může dosáhnout výšky 20–35 metrů a má kuželovitou korunu, která se s věkem stává méně pravidelnou a více otevřenou. Její jehlice jsou šedozelené, asi 4–7 cm dlouhé, uspořádané po dvou ve svazečcích. Zimní pupeny pryskyřičnaté a vejcovité až podlouhle vejcovité Čerstvé výhonky a jehlice mají charakteristickou vůni pryskyřice. Borovice lesní má široké využití v lesnictví i v krajinářství. Je často vysazována pro dřevo, ale také jako okrasný strom v parcích a zahradách. Díky své odolnosti a schopnosti snášet různé podmínky je oblíbená volba pro tvorbu živých plotů či zalesňování rozsáhlejších ploch. Na otevřených prostranstvích vytváří borovice lesní obvykle malebné koruny a skvěle ladí s listnáči, jako jsou duby, dřezovec, akát, jerlín, habr a hloh. Působivé kombinace lze vytvořit s břízami, jalovci, vřesem a rododendrony. Větší vřesoviště nabízejí vhodné prostředí, zatímco menší, zakrslé kultivary jsou ideální pro větší skalničky, pohyblivou zeleň nebo pro zahradní úpravy na střechách a terasách. Tak se dá využít i základní druh, pokud věnujeme trochu času tvarování zaštipováním rašících výhonů. Její výrazná rezavá kůra je vizuálním tahákem, který strom opticky vystavuje do popředí. Tento silný vizuální dojem je v krajinářství využíván především tam, kde se jeho kmeny zářivě vyjímají proti červenajícímu se západu slunce. Tato borovice je také symbolem mnoha evropských zemí a je často spojována s jejich kulturními tradicemi. Její odolnost a univerzální použití ji činí významnou součástí mnoha krajinných prostorů a ekosystémů.

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kristýna | Revize: 29.11. 2025