Borovice lesní 'Glauca' Pinus sylvestris 'Glauca'

Detailní popis produktu

Borovice lesní 'Glauca' - druh rozšířený napříč Evropou a severní Asií, přirozeně osidluje písčiny, okraje rašelinišť i horské svahy. Kultivar 'Glauca' byl popsán v Německu a v zahradní praxi se uplatňuje pro výrazně šedomodré jehličí. Jehlice jsou tužší, mírně zkroucené, vyrůstají po dvou a mívají délku přibližně 4–6 cm. Zbarvení je nejvýraznější v chladné části roku, kdy působí téměř stříbřitě. Mladé větévky mají často oranžohnědý tón, starší borka šedohnědne a odlupuje se v nepravidelných šupinách, což přidává stromu strukturu i v zimě. Kultivar zpočátku roste spíše do kulovité koruny, později vytváří nepravidelný strom s výškou zhruba 10–12 m a šířkou 5–8 m. V květnu se objevují světle žluté samčí květy, samičí jsou nenápadné, po opylení se vyvíjejí převislé hnědé šišky jednotlivě nebo ve skupinách. Rostlina se hodí jako solitér do trávníku, do štěrkových a přírodních výsadeb, k moderním stavbám i do pobřežně či větrně exponovaných poloh. V zahradách u cest a ve městech bývá ceněna i dobrá tolerance k větru a obvyklá odolnost vůči znečištěnému ovzduší. Hodí se jako solitéra do zahrad a parků.Je plně mrazuvzdorná. Netolerantní k posypovým solím.

Borovice lesní je jehličnatý strom známý svou odolností a rozšířením v různých typech prostředí. Tato borovice může dosáhnout výšky 20–35 metrů a má kuželovitou korunu, která se s věkem stává méně pravidelnou a více otevřenou. Její jehlice jsou šedozelené, asi 4–7 cm dlouhé, uspořádané po dvou ve svazečcích. Zimní pupeny pryskyřičnaté a vejcovité až podlouhle vejcovité Čerstvé výhonky a jehlice mají charakteristickou vůni pryskyřice. Borovice lesní má široké využití v lesnictví i v krajinářství. Je často vysazována pro dřevo, ale také jako okrasný strom v parcích a zahradách. Díky své odolnosti a schopnosti snášet různé podmínky je oblíbená volba pro tvorbu živých plotů či zalesňování rozsáhlejších ploch. Na otevřených prostranstvích vytváří borovice lesní obvykle malebné koruny a skvěle ladí s listnáči, jako jsou duby, dřezovec, akát, jerlín, habr a hloh. Působivé kombinace lze vytvořit s břízami, jalovci, vřesem a rododendrony. Větší vřesoviště nabízejí vhodné prostředí, zatímco menší, zakrslé kultivary jsou ideální pro větší skalničky, pohyblivou zeleň nebo pro zahradní úpravy na střechách a terasách. Tak se dá využít i základní druh, pokud věnujeme trochu času tvarování zaštipováním rašících výhonů. Její výrazná rezavá kůra je vizuálním tahákem, který strom opticky vystavuje do popředí. Tento silný vizuální dojem je v krajinářství využíván především tam, kde se jeho kmeny zářivě vyjímají proti červenajícímu se západu slunce. Tato borovice je také symbolem mnoha evropských zemí a je často spojována s jejich kulturními tradicemi. Její odolnost a univerzální použití ji činí významnou součástí mnoha krajinných prostorů a ekosystémů.

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kristýna | Revize: 22.02. 2026