Borovice lesní 'Sandringham'

Detailní popis produktu

Borovice lesní 'Sandringham' - evropský jehličnan s vysokou ekologickou plasticitou, v přírodě často osidluje písčiny, skály a řídké borové lesy. Kultivar 'Sandringham' vznikl ve Velké Británii jako zakrslá, velmi hustě větvená forma. Rostlina vytváří nízký, polštářovitý až široce kuželovitý habitus s krátkými internodii, díky nimž působí kompaktně i bez řezu. Pinus sylvestris 'Sandringham' bývá v našich zahradách dlouho nízká, po 10 letech často kolem 0,4–0,6 m, v plné zralosti dosahuje přibližně 1,0–1,3 m výšky a 1,0–1,3 m šířky. Jehlice jsou tuhé, šedozelené, na chladných stanovištích může zimní vybarvení získat světlejší, místy zlatavý tón. Na jaře, obvykle v dubnu až květnu, se objevují drobné žluté pylové šištice, které jsou blíže patrné při pohledu zblízka. V zahradní praxi se uplatňuje jako dlouhověký solitér do malých předzahrádek, do štěrkových a skalních partií i do vřesovišť, kde dobře ladí s vřesy, brusnicemi, borůvkami a nízkými jalovci. Tempo růstu bývá přibližně 5–15 cm za rok, což pomáhá udržet stabilní proporce v menších kompozicích. V porovnání s kultivary typu 'Aurea', které mívají výraznější žluté zimní zbarvení a rychleji se zvětšují, zůstává 'Sandringham' kompaktnější a snadněji se kombinuje s drobnými trvalkami.

Borovice lesní je jehličnatý strom známý svou odolností a rozšířením v různých typech prostředí. Tato borovice může dosáhnout výšky 20–35 metrů a má kuželovitou korunu, která se s věkem stává méně pravidelnou a více otevřenou. Její jehlice jsou šedozelené, asi 4–7 cm dlouhé, uspořádané po dvou ve svazečcích. Zimní pupeny pryskyřičnaté a vejcovité až podlouhle vejcovité Čerstvé výhonky a jehlice mají charakteristickou vůni pryskyřice. Borovice lesní má široké využití v lesnictví i v krajinářství. Je často vysazována pro dřevo, ale také jako okrasný strom v parcích a zahradách. Díky své odolnosti a schopnosti snášet různé podmínky je oblíbená volba pro tvorbu živých plotů či zalesňování rozsáhlejších ploch. Na otevřených prostranstvích vytváří borovice lesní obvykle malebné koruny a skvěle ladí s listnáči, jako jsou duby, dřezovec, akát, jerlín, habr a hloh. Působivé kombinace lze vytvořit s břízami, jalovci, vřesem a rododendrony. Větší vřesoviště nabízejí vhodné prostředí, zatímco menší, zakrslé kultivary jsou ideální pro větší skalničky, pohyblivou zeleň nebo pro zahradní úpravy na střechách a terasách. Tak se dá využít i základní druh, pokud věnujeme trochu času tvarování zaštipováním rašících výhonů. Její výrazná rezavá kůra je vizuálním tahákem, který strom opticky vystavuje do popředí. Tento silný vizuální dojem je v krajinářství využíván především tam, kde se jeho kmeny zářivě vyjímají proti červenajícímu se západu slunce. Tato borovice je také symbolem mnoha evropských zemí a je často spojována s jejich kulturními tradicemi. Její odolnost a univerzální použití ji činí významnou součástí mnoha krajinných prostorů a ekosystémů.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 30.12.2025