Borovice osinatá 'Glauca' Pinus aristata 'Glauca'

Detailní popis produktu

Borovice osinatá 'Glauca' - unikátní kultivar borovice osinaté, která je známá svými modro-šedými jehlicemi. Tato stálezelená jehličnatá rostlina je stromovitý keř nebo strom, který může dosáhnout výšky až kolem 10 m a šířky 2-5 m. Pochází ze Skalistých hor. Roste neobyčejně pomalu, roční přírůstky na průřezu kmene asi 30letých exemplářů činily jen desetiny milimetru. Jeho jehlice jsou dlouhé přibližně 5-8 centimetrů a mají charakteristickou modro-šedou barvu, s množstvím pryskyřičných flíčků, těsně přisedlé k větvičce. Tvar této borovice je obvykle kuželovitý nebo pyramidální, s poměrně hustou a kompaktní korunou. V mladém věku může mít spíše kuželovitý tvar, který se postupně vyvíjí do více pyramidálního tvaru s postupem růstu. Větve jsou obvykle rozložené a poměrně husté. Vytvářejí esteticky přitažlivý kontrast v krajině, zejména ve srovnání s jinými zelenými rostlinami. Borovice osinatá 'Glauca' má tendenci udržovat si svůj krásný tvar a barvu jehlic i ve starším věku, což ji činí oblíbenou rostlinou pro zahradní design. Vyniká u kamene, v štěrkových záhonech, ve vřesovišti i v prostorné nádobě, kde se dobře kombinuje s nízkými vřesy, mateřídouškou, rozchodníky a jemnými okrasnými travami.

Borovice osinatá - někdy nazývaná také borovice štětinatá, je mimořádně zajímavý druh pocházející ze západu Severní Ameriky, známý především svou extrémní dlouhověkostí a neobvyklým vzhledem jehlic. V přírodě roste ve vysokých horských polohách, kde přežívá v extrémních podmínkách, a v zahradách je ceněna jako pomalu rostoucí, dekorativní dřevina s výrazným charakterem. Borovice osinatá roste velmi pomalu a vytváří hustý, kuželovitý až nepravidelně rozložitý tvar koruny. V kultivaci obvykle dorůstá do výšky kolem 2–5 metrů, v závislosti na stanovišti a věku. Jehlice jsou krátké (2,5–4 cm), tuhé, rostou ve svazečcích po pěti a jsou modrozelené až šedozelené. Charakteristickým znakem jsou bílé pryskyřičné skvrnky na jehlicích, které jim dodávají „posněžený“ vzhled. Díky svému přirozeně bizarnímu vzhledu, kompaktnímu růstu a pomalému přírůstku je ideální pro skalky, sukulento-zahrady, vřesoviště, suché zídky, nebo jako solitérní jehličnan ve stepních či moderních výsadbách. Hodí se také pro sběratele raritních dřevin a milovníky přírodně laděných zahrad. Svým vzhledem přitahuje pozornost a přináší do výsadby originální, dlouhověkou strukturu.

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kristýna | Revize: 22.02. 2026