Borovice osinatá 'Jeff'

Detailní popis produktu

Borovice osinatá 'Jeff' - kultivar 'Jeff' vznikl jako miniaturní výběr v USA, spojený se jménem šlechtitele Jerryho Morrise, známého lovce čarodějných košťat u borovice osinaté. Zatímco botanický druh dorůstá ve své domovině výšek několika metrů, 'Jeff' patří mezi zakrslé formy. V našich podmínkách roste mimořádně pomalu, roční přírůstky se obvykle pohybují v jednotkách centimetrů. Po deseti letech vytváří hustý keř vysoký zhruba 40–50 cm, později zpravidla 1–1,5 m vysoký a 0,8–1,2 m široký. Mladé rostliny mají spíše ploše kulovitý tvar, s věkem se koruna rozvolňuje do nižšího širokého kužele. Větve jsou krátké, silnější, bohatě větvené, nesou svazečky pěti jehlic dlouhých asi 2–3 cm. Jehlice mají zelenošedou až modrozelenou barvu, jsou hustě rozmístěné a na povrchu nesou drobné kapky zaschlé pryskyřice, které vytvářejí jemně stříbřitý, „prašný“ efekt typický pro borovici osinatou. Rostlina je stálezelená a nabízí výraznou celoroční strukturu. Samčí a samičí květenství, která se objevují na jaře v květnu a červnu, jsou poměrně nenápadná. Postupně se tvoří menší, hnědé, asi 4–6 cm dlouhé šišky, které doplňují zimní aspekt koruny. Díky pomalému růstu a kompaktnímu tvaru se kultivar 'Jeff' uplatňuje v moderních štěrkových kompozicích, na skalkách, vřesovištích i jako solitéra v nízké nádobě. Dobře se kombinuje s vřesy a vřesovci, drobnými rododendrony, zakrslými borovicemi, jalovci, trsnatými travinami i suchomilnými trvalkami.

Borovice osinatá - někdy nazývaná také borovice štětinatá, je mimořádně zajímavý druh pocházející ze západu Severní Ameriky, známý především svou extrémní dlouhověkostí a neobvyklým vzhledem jehlic. V přírodě roste ve vysokých horských polohách, kde přežívá v extrémních podmínkách, a v zahradách je ceněna jako pomalu rostoucí, dekorativní dřevina s výrazným charakterem. Borovice osinatá roste velmi pomalu a vytváří hustý, kuželovitý až nepravidelně rozložitý tvar koruny. V kultivaci obvykle dorůstá do výšky kolem 2–5 metrů, v závislosti na stanovišti a věku. Jehlice jsou krátké (2,5–4 cm), tuhé, rostou ve svazečcích po pěti a jsou modrozelené až šedozelené. Charakteristickým znakem jsou bílé pryskyřičné skvrnky na jehlicích, které jim dodávají „posněžený“ vzhled. Díky svému přirozeně bizarnímu vzhledu, kompaktnímu růstu a pomalému přírůstku je ideální pro skalky, sukulento-zahrady, vřesoviště, suché zídky, nebo jako solitérní jehličnan ve stepních či moderních výsadbách. Hodí se také pro sběratele raritních dřevin a milovníky přírodně laděných zahrad. Svým vzhledem přitahuje pozornost a přináší do výsadby originální, dlouhověkou strukturu.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Nikol | Revize: 27.11.2025