Borovice osinatá 'Silver Shaker'
Kód: 9999188 128140 Zvolte variantu.png?62ff4427)
.png?62ff4432)
.png?62ff443c)
.png?62ff4447)
Detailní popis produktu
Borovice osinatá 'Silver Shaker' - zakrslý kultivar horského druhu pocházejícího ze suchých, kamenitých svahů západní části Severní Ameriky. Z přirozeně dlouhověkého stromu byla výběrem získána miniaturní forma, která v zahradní architektuře nachází uplatnění zejména v menších zahradách, skalkách a vřesovištích. V našich podmínkách roste velmi pomalu, roční přírůstky se obvykle pohybují v jednotkách centimetrů. Po deseti letech vytváří keř vysoký přibližně 0,5–0,8 m, v dospělosti zpravidla 1–1,2 m vysoký a podobně široký. Habit je mladý spíše ploše kulovitý, později široce kuželovitý až lehce nepravidelně rozložitý, s krátkými, pevnými a bohatě větvenými větvemi. Jehlice jsou uspořádané po pěti ve svazečcích, dlouhé asi 2–3 cm, s barvou přecházející od zelenošedé po modrozelenou. Na povrchu jehlic se tvoří drobné kapky zaschlé pryskyřice, které vytvářejí jemně stříbřitý, „prašný“ efekt typický pro borovici osinatou a dodávají koruně lehce zamlžený vzhled. Rostlina je stálezelená a přináší výraznou celoroční strukturu i barvu. Jarní samčí a samičí květenství bývají nenápadná, později se objevují menší, hnědé šišky dlouhé přibližně 4–6 cm, které doplňují zimní siluetu. Díky kompaktnímu růstu se 'Silver Shaker' hodí jako solitéra v popředí záhonů, do skalek, vřesovišť a větších nádob, kde se dobře kombinuje s vřesy, zakrslými jalovci, drobnými rododendrony, trsnatými travinami či suchomilnými trvalkami.
Borovice osinatá - někdy nazývaná také borovice štětinatá, je mimořádně zajímavý druh pocházející ze západu Severní Ameriky, známý především svou extrémní dlouhověkostí a neobvyklým vzhledem jehlic. V přírodě roste ve vysokých horských polohách, kde přežívá v extrémních podmínkách, a v zahradách je ceněna jako pomalu rostoucí, dekorativní dřevina s výrazným charakterem. Borovice osinatá roste velmi pomalu a vytváří hustý, kuželovitý až nepravidelně rozložitý tvar koruny. V kultivaci obvykle dorůstá do výšky kolem 2–5 metrů, v závislosti na stanovišti a věku. Jehlice jsou krátké (2,5–4 cm), tuhé, rostou ve svazečcích po pěti a jsou modrozelené až šedozelené. Charakteristickým znakem jsou bílé pryskyřičné skvrnky na jehlicích, které jim dodávají „posněžený“ vzhled. Díky svému přirozeně bizarnímu vzhledu, kompaktnímu růstu a pomalému přírůstku je ideální pro skalky, sukulento-zahrady, vřesoviště, suché zídky, nebo jako solitérní jehličnan ve stepních či moderních výsadbách. Hodí se také pro sběratele raritních dřevin a milovníky přírodně laděných zahrad. Svým vzhledem přitahuje pozornost a přináší do výsadby originální, dlouhověkou strukturu.
Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.
Autor: Nikol | Revize: 27.11.2025
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
