Borovice těžká 'Dixie' Pinus ponderosa 'Dixie'

Detailní popis produktu

Borovice těžká 'Dixie' - pochází ze západu Severní Ameriky, kde roste na slunných svazích a v řídkých horských lesích na štěrkovitých, dobře odvodněných půdách. Zakrslý kultivar 'Dixie' si zachovává charakter druhu v miniatuře, vytváří nepravidelně polštářovitý, hustý keřovitý habitus s pomalým tempem růstu okolo 5 cm za rok. Jehlice nese po pěti ve svazečku, jemné a pružné, obvykle 7–10 cm dlouhé, modrozelené se stříbřitým nádechem a s pryskyřičnou vůní při dotyku. Okrasnou hodnotu tvoří především textura olistění a celoroční barva, která vyniká ve štěrkových záhonech, mezi vřesovištními dřevinami i jako solitéra v trávníku. V kompozici se osvědčuje s nízkými jalovci, vřesy a vřesovci, okrasnými travinami nebo s kamenným mulčem, který zvýrazní kresbu jehlic. V dospělosti se v zahradách obvykle drží přibližně na 1,5–2 m výšky a 2–2,5 m šířky, podle půdy a klimatu, takže se vejde i do menších prostorů bez pravidelného tvarování. Jako u druhu se mohou časem objevit menší vejcovité šišky, které na větvích zůstávají delší dobu a dodají rostlině další strukturu.

Borovice těžká je vysoký statný strom, dorůstající do výšky až 20 m v našich podmínkách. Koruna je štíhle kuželovitá a hustá s vodorovně rozloženými poměrně krátkými větvemi. Borka je skořicově hnědá a u starších stromů velmi tlustá. Jehlice jsou tuhé, tmavě zelené a špičaté a rostou ve svazečcích. Samčí šišky jsou žluté a samičí červené. Zralé šišky jsou žlutavě hnědé. Vynikne jako solitéra v jakékoliv zahradě větší rozlohy. 

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 22.02. 2026