Borovice těžká 'WB SDL #3 J.M' Pinus ponderosa 'WB SDL #3 J.M'

Detailní popis produktu

Borovice těžká 'WB SDL #3 J.M' - patří k typickým jehličnanům západu Severní Ameriky, kde roste na suchých, kamenitých svazích a náhorních plošinách. Kultivar 'WB SDL #3 J.M' představuje zakrslou formu s velmi pomalým růstem a hustým větvením, proto je vhodný i do menších zahrad. Vytváří nízký, široce kuželovitý až nepravidelně kulovitý keř s ročními přírůstky přibližně 5–8 cm. V deseti letech dosahuje zhruba 60–80 cm výšky i šířky, ve vyšším věku obvykle 1,2–1,5 m při podobné šířce. Jehlice se objevují ve svazečcích po třech, jsou středně dlouhé, jemné a pružné, v tónech svěže až teple zelené a při doteku voní pryskyřicí. Mladé výhony působí měkce a plně, starší větvičky nesou typickou šupinatou kůru borovice těžké. Květy jsou nenápadné, na jaře, obvykle v květnu, se objevují drobná žlutavá samčí květenství a postupně se vyvíjejí menší šišky, které na rostlině přetrvávají více let. Díky kompaktnímu habitu se kultivar uplatní jako celoroční struktura ve štěrkových záhonech, skalkách, stepních výsadbách nebo v předzahrádkách, kde nahradí běžné kulovité smrky. Velmi dobře působí v kombinaci s okrasnými trávami, nízkými jalovci, rozchodníky a suchomilnými trvalkami, kde jeho stálá zeleň zvýrazňuje sezónní proměny okolních rostlin.

Borovice těžká - vysoký statný strom, dorůstající do výšky až 20 m v našich podmínkách. Koruna je štíhle kuželovitá a hustá s vodorovně rozloženými poměrně krátkými větvemi. Borka je skořicově hnědá a u starších stromů velmi tlustá. Jehlice jsou tuhé, tmavě zelené a špičaté a rostou ve svazečcích. Samčí šišky jsou žluté a samičí červené. Zralé šišky jsou žlutavě hnědé. Vynikne jako solitéra v jakékoliv zahradě větší rozlohy.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 28.11. 2025