Borovice těžká var. scopulorum Pinus ponderosa var. scopulorum

Detailní popis produktu

Borovice těžká var. scopulorum - známá jako vnitrozemská forma borovice těžké z oblasti Skalistých hor a Black Hills, pochází z vyšších nadmořských výšek západní a střední části Severní Ameriky. V přírodě osidluje suché, kamenité svahy, řídké lesy a otevřené stráně, kde snáší ostré slunce, vítr i dlouhá období s nízkými srážkami. V zahradě roste jako velký strom, obvykle 25–30 m vysoký a 8–12 m široký, s pevnějším, štíhlejším habitem než pobřežní populace borovice těžké. Jehlice bývají kratší, nejčastěji ve svazečcích po dvou až třech, sytě zelené a tuhé, při promnutí uvolňují pryskyřičné aroma. Na jaře v květnu se objevují žluté pylové šištice, samičí šištice po opylení vyzrávají do hnědých, dřevnatých šišek. Druh je významný i jako dřevina do krajinářských výsadeb v suchých oblastech, na velkých pozemcích vytváří stabilní kostru a příznivé mikroklima. Ideální na výsadbu do parků či větších zahrad, vzhledem ke své velikosti potřebuje strom dostatek prostoru. 

Borovice těžká - vysoký statný strom, dorůstající do výšky až 20 m v našich podmínkách. Koruna je štíhle kuželovitá a hustá s vodorovně rozloženými poměrně krátkými větvemi. Borka je skořicově hnědá a u starších stromů velmi tlustá. Jehlice jsou tuhé, tmavě zelené a špičaté a rostou ve svazečcích. Samčí šišky jsou žluté a samičí červené. Zralé šišky jsou žlutavě hnědé. Vynikne jako solitéra v jakékoliv zahradě větší rozlohy. 

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 5,5–7,0. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kristýna | Revize: 22.02. 2026