Borovice Thunbergova 'Sayonara' Pinus thunbergii 'Sayonara'

Detailní popis produktu

Borovice Thunbergova 'Sayonara' - elegantní kultivar známý svým pravidelným, kuželovitým až pyramidálním habitem a výrazně dekorativními, tmavě zelenými jehlicemi. Pochází z japonského šlechtění a v sortimentu se objevuje nejpozději od 2. poloviny 20. století. Jde o zakrslý kultivar borovice černé japonské, druhu známého z pobřežních oblastí a písčitých dun, kde odolává větru i slanému aerosolu. 'Sayonara' tvoří vícekmenný, hustě větvený keř až nízký stromek se široce kuželovitým až kulovitým tvarem. Zimní pupeny bývají nápadně bělavé až šedobílé, což přidává dekorativní detail v období klidu. Jehlice jsou pevné, tuhé a pichlavé, ve svazcích po dvou, obvykle 7–12 cm dlouhé a tmavě zelené. V 10 letech se často pohybuje kolem 1 m výšky, v dospělosti obvykle 1–2 m a přibližně 1–2 m do šířky. Je ceněna pro pomalejší růst a menší vzrůstnost než původní druh, díky čemuž se hodí i do menších zahrad, skalek či japonsky laděných kompozic.  V kompozici se dobře uplatní ve štěrkových záhonech, mezi kameny a travinami, s javory dlanitolistými, azalkami a nízkými jalovci, kde přirozeně navazuje na estetiku japonských zahrad.

Borovice Thunbergova - japonská černá borovice, vysoce oblíbená v celém Japonsku. Dokáže dorůst do výšky až 18m a šířky 6m. Vyznačuje se širokými větvemi a nepravidelně zakřiveným kmenem. I díky tomu se velmi často využívá pro tvarování bonsají. Koruna je hustá, kulovitá, až zploštěle kulovitá. Jehličí vyrůstá ve svazcích po dvou, má lesklou, tmavě zelenou barvu. Šišky mají hnědo-šedou barvu.

Pěstování: Nejvhodnější je plné slunce a teplejší mikroklima se vzdušným prouděním, v polostínu bývá habitus řidší. Půda se osvědčuje dobře propustná, písčitohlinitá až štěrkovitá, spíše mírně kyselá, orientačně pH 5,0–6,5. Trvalé zamokření a těžké, ulehlé jíly zvyšují riziko hnilob a sypavek jehlic, proto se v takových místech používá drenáž a výsadba na mírný val. Zálivka se řeší hlavně po výsadbě, později snáší sušší období, pokud je půda hlubší a kořeny dobře prokořeněné. Hnojení bývá střídmé, na jaře se přidává malé množství hnojiva pro jehličnany, vhodný je i mulč z kůry nebo štěrku. Řez není nutný, pro zahuštění lze v květnu až červnu zkrátit část mladých „svíček“, případně se tvaruje do bonsajových forem. Mrazuvzdornost se v českých podmínkách obvykle pohybuje kolem -25 °C, u vyzrálých rostlin bývá vyšší, citlivější bývá zimní vysychání na větru. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do října, doporučený rozestup je přibližně 1,5–2 m. Z možných problémů se sledují zejména mšice a pilatky na mladých výhonech a houbové choroby jehlic při dlouhodobě vlhkém létě. Díky tuhým jehlicím a kompaktnímu růstu působí přesvědčivě i v moderních zahradách s betonem a cortenem, kde změkčuje tvrdé hrany. U mladých výsadeb se osvědčuje zimní zálivka během oblev a ochrana kořenového prostoru mulčem, protože jehličnany odpařují i v zimě. V nádobě je vhodný hlubší, stabilní květináč a minerální příměs, aby voda rychle odtékala a kořeny netrpěly nedostatkem vzduchu. Pokud se pěstuje v nádobě na otevřené terase, může se v tuhých mrazech hodit obalení nádoby izolační vrstvou.

Autor: Kristýna | Revize: 22.02. 2026