Borovice vejmutovka 'Bennett O.D.' Pinus strobus 'Bennett O.D.'

Detailní popis produktu

Borovice vejmutovka 'Bennett O.D.' - druhu původem ze severovýchodní části Severní Ameriky, kde tvoří rozsáhlé jehličnaté porosty. Do Evropy se dostal již v 18. století a v mírném klimatu se uplatňuje jako okrasná dřevina s jemným, měkkým jehličím. Kultivar 'Bennett O.D.' patří do skupiny forem s tzv. efektem dračího oka, kdy jsou jehlice podélně žlutozeleně pruhované. Roste jako menší, zpočátku spíše úzce kuželovitý strom s volnějším habitem. V deseti letech dorůstá přibližně 1,5–2 m výšky a 0,8–1 m šířky, v dospělosti v zahradě obvykle 3–4 m na výšku a 1,5–2 m na šířku, podle stanoviště a podmínek. Jehlice jsou měkké, po pěti ve svazečku, cca 7–10 cm dlouhé, v základní barvě modrozelené se širokými zlatožlutými pruhy. Na jaře působí nové přírůstky výrazně zlatě, během léta se zklidňují do zelenozlatého tónu a koruna tak po celý rok působí světlejším dojmem. Květní orgány jsou u borovic nenápadné, samčí šištice se objevují na jaře, samičí šištice se vyvíjejí do štíhlých, podlouhlých šišek, které se tvoří až na starších stromech. V zahradní kompozici se tento kultivar uplatňuje jako menší solitéra v trávníku, v předzahrádkách, ve vřesovištích či ve smíšených výsadbách s nižšími jehličnany a okrasnými travinami. Jemná struktura jehlic dobře kontrastuje s hrubšími listy listnatých keřů a zlaté tónování rozsvětluje tmavší zákoutí.

Borovice vejmutovka - borovice dorůstající do výšky 8 - 12 m, dle podmínek pěstování, v přirozeném prostředí dorůstá až do výšky 20 m. Jehlice jsou měkké, 7 - 13 cm dlouhé a mají světle zelené zbarvení s modrozeleným nádechem. Roste vzpřímeně, v mládí pravidelně kuželovitě, později se pak rozrůstá nepravidelně do stran. Ideální je umístění na slunném stanovišti.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 29.11. 2025