Borovice vejmutovka 'Ontario' Pinus strobus 'Ontario'

Detailní popis produktu

Borovice vejmutovka 'Ontario' - zakrslý stálezelený kultivar severoamerické borovice vejmutovky. Vyznačuje se především hustým, kompaktním růstem a jemným modrozeleným až šedozeleným jehličím, které rostlině dodává měkký, lehký vzhled. Oproti základnímu druhu roste výrazně pomaleji a zůstává podstatně menší. V mládí bývá kompaktní a poměrně pravidelná, s přibývajícím věkem se koruna postupně rozšiřuje a získává volnější charakter. Přibližně v 10 letech dosahuje kolem 1–1,5 m výšky a 1–1,5 m šířky. Ve vyšším věku zpravidla dorůstá přibližně 2–3 m výšky a 2–3 m šířky. Roční přírůstky se obvykle pohybují kolem 10–15 cm. Větve jsou hustě uspořádané, převážně vystoupavé až vodorovně rozložené. Mladé výhony jsou poměrně tenké a pružné, později zesilují. Jehlice vyrůstají charakteristicky ve svazečcích po pěti, jsou velmi jemné, tenké, ohebné a přibližně 6–10 cm dlouhé. Mají atraktivní modrozelenou až šedozelenou barvu se stříbřitým nádechem. Bělavé průduchové proužky zvýrazňují jejich namodralý vzhled. Na starších exemplářích se mohou vytvářet šišky. Jsou úzce válcovité, mírně prohnuté a převislé, zpravidla přibližně 10–15 cm dlouhé. Zpočátku jsou zelené, při dozrávání získávají světle až středně hnědé zbarvení. Je velmi dobře mrazuvzdorný, přibližně do −30 až −34 °C.

Borovice vejmutovka - borovice dorůstající do výšky 8 - 12 m, dle podmínek pěstování, v přirozeném prostředí dorůstá až do výšky 20 m. Jehlice jsou měkké, 7 - 13 cm dlouhé a mají světle zelené zbarvení s modrozeleným nádechem. Roste vzpřímeně, v mládí pravidelně kuželovitě, později se pak rozrůstá nepravidelně do stran. Ideální je umístění na slunném stanovišti.

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kamila | Revize: 9. 9. 2026