Borovice virginská 'Mariton' Pinus virginiana 'Mariton'

Detailní popis produktu

Borovice virginská 'Mariton' - pochází z východní části Severní Ameriky, kde roste na chudších, často kamenitých nebo jílovitých půdách jako průkopnický druh na suchých svazích. Kultivar 'Mariton' představuje zakrslou, pomalu rostoucí formu vhodnou pro okrasné výsadby v malých zahradách. Vytváří hustý, převážně kulovitý až mírně nepravidelný keř, který v našich podmínkách obvykle dorůstá přibližně 0,6–0,8 m na výšku a 0,8–1 m na šířku, s ročními přírůstky kolem 2–3 cm. Jehlice jsou dvoučetné, 4–7 cm dlouhé, mírně zkroucené, sytě zelené, na mladých přírůstcích světlejší, koruna tak působí lehce přehrávaným tónem zeleně. Šištice jsou drobnější, vejčité, s výraznějšími ostny na šupinách, dekorativní spíše zblízka. Květní orgány se objevují na jaře, nejsou však výrazem okrasné hodnoty. Kultivar se uplatňuje jako solitéra ve skalkách, vřesovištích a menších zahradních kompozicích s vřesovištními keři, zakrslými jalovci a nízkými travami. Díky kompaktním rozměrům je vhodný také pro pěstování v nádobách na terasách a v předzahrádkách, kde doplňuje stálezelenou strukturu a poskytuje pozadí pro sezónní výsadby. Pro pěstitele je zajímavý i jako doplněk sbírek zakrslých borovic, protože kombinuje nenápadný původní druh s kultivovaným, uceleným habitem.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 29.11.2025