Chrpa bělavá - Centaurea dealbata Centaurea dealbata

Detailní popis produktu

Chrpa bělavá - vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých, původem ze suchých a polosuších trávníků střední a jihovýchodní Evropy a z oblastí Malé Asie, často na vápnitých stráních a kamenitých pastvinách. V zahradní praxi se cení pro dlouhé kvetení v době, kdy mnoho trvalek už přechází do semene. Z přízemní růžice úzkých, šedozelených, kožovitých listů vyrůstají pevné, štíhlé lodyhy obvykle 50–70 cm vysoké, v dobré půdě až kolem 80–90 cm, trs se rozrůstá do šířky asi 40–60 cm. Okraje listů mohou být jemně ostnité, proto se druh uplatní spíše ve skalkách a v záhonech než u cest, kde se často chodí naboso. Od června do září se na vrcholech lodyh objevují úbory 4–6 cm v modrých až levandulových tónech s tmavším terčem. Stříbřitě lesklé, blanité zákrovní listeny působí „papírově“ a po odkvětu zůstávají dekorativní, takže rostlina drží strukturu i v suchých kyticích. Květy navštěvuje drobný hmyz, včely i motýli. Ve výsadbách se osvědčuje ve štěrku a na suchých svazích, kde vytváří lehkou krajku mezi levandulí, šalvějemi, kostřavami, rozchodníky, netřesky nebo nízkými kosatci. Kořen obsahuje zásobní polysacharid inulin a aromatické látky zmiňované v lidovém léčitelství, bez zdravotních tvrzení.

Pěstování: Preferuje plné slunce a propustná, spíše chudší půda s příměsí štěrku a neutrální až mírně zásaditou reakcí. V těžkých jílech pomáhá drenáž a zvýšený záhon, protože v zimě vadí dlouhodobé zamokření. Po výsadbě se udržuje pravidelná vláha, po zakořenění snáší sušší období léta a vystačí s mírným přihnojením kompostem na jaře. Mulč ze štěrku nebo drobné drti omezuje zaplevelení a udržuje růžici čistou. Odstraňování odkvetlých úborů prodlužuje kvetení a omezuje samovýsev, který se může v teplých polohách objevit, při ponechání květenství se naopak získá materiál pro sušení. Na jaře se odstraňují suché zbytky růžice, případně se starší trsy po 3–4 letech dělí, aby si udržely vitalitu. V nádobách se pěstuje v hlubším květináči s drenáží a minerálním substrátem, zálivka je pak pravidelnější než ve volné půdě. V podmínkách ČR je rostlina mrazuvzdorná přibližně do −34 °C, nejlépe přezimuje na vzdušném místě bez zimního přemokření. Sází se od března do října, obvyklý rozestup je 40–50 cm, tedy asi 4–6 rostlin na m². Z chorob se může objevit padlí při přehoustlém porostu, ze škůdců mšice na mladých výhonech, většinou bez zásadního poškození.

Autor: Nikol | Revize: 21.1. 2026