Chrpa pindicola - Centaurea pindicola

Detailní popis produktu

Chrpa pindicola - nižší kultivar chrpy. Pochází z horských oblastí jihozápadního Balkánu, zejména z pohoří Pindos a dalších řeckých masivů, kde roste v otevřených polohách na kamenitých svazích a sutích. V zahradách vytváří nízký, kompaktní trs s přízemní růžicí a jen mírně se rozrůstá, takže drží tvar v kompozici. Listy jsou kopinaté až lyrovitě laločnaté, šedozelené a jemně plstnaté, často se stříbřitým nádechem. V době kvetení vyrůstají krátké lodyhy a nesou jednotlivé úbory zhruba 3–4 cm, někdy přisedlé. Okrajové květy jsou krémově bílé, směrem do středu přecházejí do stříbřitých tónů, a při pohledu zblízka vynikne jemná kresba květních trubek. Zákrovní listeny mívají tmavé přívěsky se světlými třásněmi a krátkou osténkou, díky nimž zůstává hlávka dekorativní i po odkvětu. Rostlina je včelomilná a uplatní se ve skalkách, štěrkových záhonech i korytech. V přírodně laděných výsadbách působí jako světlý bod mezi suchomilnými trvalkami a dobře ladí s tařicemi, konikleci, nízkými hvozdíky, šalvějemi a kostřavami. V drobných kyticích může posloužit i jako květ k řezu.

Pěstování: Preferuje plné slunce a propustná, spíše chudší půda s příměsí štěrku a neutrální až mírně zásaditou reakcí. V těžkých jílech pomáhá drenáž a zvýšený záhon, protože v zimě vadí dlouhodobé zamokření. Po výsadbě se udržuje pravidelná vláha, po zakořenění snáší sušší období léta a vystačí s mírným přihnojením kompostem na jaře. Mulč ze štěrku nebo drobné drti omezuje zaplevelení a udržuje růžici čistou. Odstraňování odkvetlých úborů prodlužuje kvetení a omezuje samovýsev, který se může v teplých polohách objevit, při ponechání květenství se naopak získá materiál pro sušení. Na jaře se odstraňují suché zbytky růžice, případně se starší trsy po 3–4 letech dělí, aby si udržely vitalitu. V nádobách se pěstuje v hlubším květináči s drenáží a minerálním substrátem, zálivka je pak pravidelnější než ve volné půdě. V podmínkách ČR je rostlina mrazuvzdorná přibližně do −34 °C, nejlépe přezimuje na vzdušném místě bez zimního přemokření. Sází se od března do října, obvyklý rozestup je 40–50 cm, tedy asi 4–6 rostlin na m². Z chorob se může objevit padlí při přehoustlém porostu, ze škůdců mšice na mladých výhonech, většinou bez zásadního poškození.

Autor: Nikol | Revize: 21.1. 2026