Cykas japonský Cycas revoluta

Detailní popis produktu

Cykas japonský - prastarý nahosemenný druh z čeledi cykasovité, původem z jižního Japonska a přilehlých ostrovů. Vytváří ztloustlý, vláknitě „chlupatý“ kmen a na jeho vrcholu pravidelnou korunu zpeřených listů dlouhých obvykle 0,8–1,5 m. V našich podmínkách v nádobě dorůstá přibližně 1–1,5 m na výšku i do šířky a k této velikosti se dopracovává pozvolna. Rostlina je dvoudomá, na velmi vyzrálých jedincích se mohou objevit kuželovité útvary zbarvené do žlutohněda, v interiéru však bývají vzácné. Listy jsou tuhé, leskle tmavě zelené, s okraji lístků typicky svinutými, díky čemuž působí kompaktně i v menších prostorech. Do kompozice se hodí k olivovníkům, citrusům, agáve nebo okrasným travám v moderních nádobách. Všechny části jsou při pozření jedovaté, proto se počítá s umístěním mimo dosah dětí a domácích zvířat. Ideální volbou pro milovníky exotických rostlin díky svému elegantnímu vzhledu a nenáročnosti. 

Pěstování: Pro pěstování Cycas revoluta je klíčové světlo a drenáž. Nejlépe prospívá na plném slunci až v lehkém polostínu, na závětrném stanovišti, kde se v létě často letní na terase. Substrát se volí propustný, loamový až minerální s příměsí hrubého písku či štěrku, pH přibližně 6,0–7,5. Zálivka se vede střídmě, po proschnutí vrchní vrstvy, dlouhodobné přemokření zvyšuje riziko hniloby kořenů. V době růstu od dubna do srpna se osvědčuje mírné přihnojování hnojivem pro palmy a středomořské rostliny. Zimní klid je vhodný v jasném, chladném prostoru při 8–12 °C, s výrazně omezenou zálivkou. Krátkodobý pokles teploty k 5 °C rostlina obvykle snáší, mráz však představuje riziko poškození. Přesazování se provádí zřídka, přibližně jednou za 4–5 let, do jen o málo větší nádoby. Nejčastějšími škůdci bývají puklice a červci, zejména při suchém vzduchu v bytě, při včasném zásahu se obvykle omezí mechanickým odstraněním a cíleným ošetřením. Růst probíhá ve vlnách, často jednou ročně, kdy se uprostřed koruny rozvine „svazek“ mladých listů, které zpočátku působí světleji a měkčeji, postupně ztmavnou a zpevní. Řez se omezuje na odstranění zcela zaschlých, spodních listů u kmene. Pro stabilitu vyšších jedinců se volí těžší nádoba a na dno se dává drenážní vrstva, aby voda nestála u kořenů. Venku se rostlina umísťuje až po ustálení teplých nocí, typicky od května, a na podzim se přenáší ještě před poklesem pod 10 °C. Termín výsadby do nádoby je prakticky celoročně, nejlépe však od března do října, kdy rychleji zakořeňuje. V nádobě se počítá s jedním kusem jako solitérou, rozestupy se tedy neuvádějí. V dobře vedeném režimu snáší sušší periodu lépe než přelití a ocení proudění vzduchu bez studených průvanů.

Autor: Kristýna | Revize: 19.02. 2026