Cypřišek tupolistý 'Nana Gracilis' Chamaecyparis obtusa 'Nana Gracilis'

Detailní popis produktu

Cypřišek tupolistý 'Nana Gracilis' - klasický zakrslý kultivar cypřišku tupolistého, stálezeleného jehličnanu původem z Japonska a Tchaj-wanu. V přírodě roste hinoki v horských lesích, kde bývá vyšší vzdušná vlhkost a půdy jsou hlubší a humózní. ‚Nana Gracilis‘ vytváří hustý, nepravidelně kuželovitý keř až malý stromek s výraznou texturou větví. Šupinovité jehlice jsou uspořádány do plochých vějířků, které se vrství do typických „mušliček“ s tmavozeleným, lesklým dojmem. Po 10 letech dosahuje zhruba 0,8–1,0 m, později obvykle 2–3 m na výšku a 2–2,5 m do šířky, při dobré péči je dlouhověký. V Evropě byla tato odrůda uváděna do pěstování v 19. století, často se zmiňuje rok 1867. V březnu až dubnu se objevují drobné pylové šištice, opylení je větrem a na podzim dozrávají kulaté šišky 10–12 mm červenavě až oranžově hnědé barvy. Rostlina je jednodomá, v praxi se pěstuje pro celoroční tvar a jemnou kresbu. Vynikne ve vřesovišti, v japonsky laděných výsadbách, u vodních prvků i jako solitéra v menší zahradě, kde se dobře kombinuje s pěnišníky, pierisy, japonskými javory, kapradinami a okrasnými travami. V Japonsku má hinoki dlouhou tradici také jako dřevo s jemnou vůní, v zahradě však slouží hlavně jako tichý, stálezelený akcent.

Cypřišek tupolistý jejehličnan původem z Japonska, který je v zahradnictví velmi oblíbený pro svůj kompaktní růst, husté olistění a dekorativní kulovité či kuželovité tvary. Tento druh je známý svými měkkými, tupě zakončenými jehlicemi, které dávají rostlině charakteristický vzhled a příjemnou texturu. Cypřišek tupolistý dorůstá v přírodě výšky kolem 20 metrů, v zahradních podmínkách bývá menší a často se pěstuje v různých kultivarech, které mají odlišné tvary a barvy. Jehlice jsou tmavě zelené, krátké, hustě uspořádané a šupinaté s tupým zakončením, což je pro tento druh typické. Cypřišek tupolistý je vhodný pro použití jako solitér, do skalek, jehličnatých zahrad i jako součást živých plotů. Díky své nenáročnosti a atraktivnímu vzhledu je ideální volbou pro zahradníky, kteří hledají elegantní a stálezelený jehličnan s příjemnou strukturou listů.

 Pěstování: Prospívá na slunci až v lehkém polostínu, ideálně v závětří. Zimní vítr a ostré zimní slunce zvyšují riziko vysychání olistění. Půda vyhovuje humózní, propustná a rovnoměrně mírně vlhká, v těžších jílech s drenáží. Doporučené pH je přibližně 5,0–6,5. Výsadba se provádí nejčastěji na jaře (březen–květen) a na podzim (září–říjen), kontejnerované rostliny se ujímají přibližně od března do listopadu při zajištění zálivky. Zálivka je důležitá první 2 sezóny a při delším suchu, v zimě pomáhá doplnění vláhy při oblevě, dlouhodobé přemokření bývá škodlivé. Hnojení se volí mírné, na jaře pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany nebo kompost, vyšší dávky dusíku pozdě v létě zhoršují vyzrávání pletiv. Řez se obvykle nevyžaduje, vhodné je jen lehké tvarování mladých výhonů na jaře po mrazech a odstranění poškozených větví, do starého dřeva se špatně obnovuje. Mulč z jehličnaté kůry stabilizuje vlhkost a teplotu kořenů. V nádobě se používá kyselý, vzdušný substrát s drenážní vrstvou a zimní ochrana kořenového balu obalem. Mrazuvzdornost se u druhu a běžných kultivarů pohybuje zhruba -23 až -29 °C, citlivější bývá zimní vysušení a pozdní jarní mrazy v mrazových kotlinách. Odolnost vůči suchu je po zakořenění střední, dlouhé přísušky mohou způsobit hnědnutí šupin. Z chorob se mohou objevit kořenové hniloby (fytoftora) při zamokření a houbové skvrnitosti, ze škůdců hlavně svilušky. Doporučené rozestupy se volí podle vzrůstu kultivaru, zakrslé typy obvykle 0,8–1,2 m, střední 1,5–2 m a větší formy 2–3 m.

Autor: Kristýna | Revize: 16.01. 2026