Devaterník šedý - Helianthemum canum Helianthemum canum

Detailní popis produktu

Devaterník šedý - dlouhověký polokeřík z čeledi cistovitých, přirozeně rostoucí na slunných, teplých stepních stráních a vápencových skalách střední a jižní Evropy. V přírodě obsazuje mělké, rychle vysychající půdy nad skalním podložím, kde rozhoduje schopnost držet tvar i v suchu. V zahradě vytváří přisedlé polštáře z krátkých, dřevnatějících větévek, které nesou úzké až čárkovité listy šedozelené barvy, často jemně plstnaté. Olistění bývá stálezelené až poloopadavé podle průběhu zimy a stanoviště. Na koncích výhonů se v květnu a červnu otevírají pětičetné, miskovité květy o průměru přibližně 2–3 cm, obvykle sytě žluté, s nápadným svazkem tyčinek. Jednotlivé květy jsou krátkověké, ale otevírají se postupně. Květy bývají bez výrazné vůně, poskytují však pyl a nektar drobným včelám a pestřenkám. V kompozici se uplatňuje jako nízký předěl záhonu, výplň mezi kameny nebo prvek štěrkových výsadeb, kde kontrastuje s mateřídouškou, rozchodníky, tařicí, šatery či nízkými hvozdíky. Dobře funguje i na okraji suché zídky, kde výhony lehce převisají. V období sucha si zachovává kompaktní siluetu a na jaře hezky reaguje na jemné zastřižení, které podpoří větvení.

Pěstování: V našich podmínkách se pěstování devaterníku šedého nejlépe daří na plném slunci v teplém mikroklimatu, ideálně na svahu nebo v záhonu se štěrkovou drenáží. Půda bývá vhodná chudší, kamenitá až písčitá, s příměsí drti, nejlépe vápenitá s pH přibližně 6,5–8. Zálivka se uplatňuje hlavně po výsadbě, později rostlina snáší sucho a lépe roste v mírně sušších podmínkách než v úrodné, vlhké zemině. Hnojení se obvykle omezuje na malé dávky vyzrálého kompostu nebo pomalu rozpustného hnojiva na jaře, nadbytek dusíku vede k měkkým výhonům. Dlouhodobé zimní přemokření patří k nejčastějším příčinám ztrát, proto se osvědčuje přídavek hrubého štěrku do kořenové zóny a štěrkový mulč, který zároveň drží listy čisté. Termín výsadby se v zahradní praxi pohybuje od března do října. V nádobách je vhodný minerální substrát a umístění pod přesahem střechy, aby zimní déšť nepronikl ke kořenům. Po odkvětu se doporučuje lehké zkrácení odkvetlých výhonů, do starého dřeva se obvykle neřeže. Vyzrálé rostliny bývají mrazuvzdorné přibližně do -20 °C, mladé výsadby profitují z hrubšího štěrkového mulče a z omezení střídání mrazu a tání. Rozestupy se volí kolem 30 cm, tedy zhruba 9–11 rostlin na m². Z chorob se může objevit hniloba kořenů při přemokření, ze škůdců mšice na mladých výhonech.

Autor: Kristýna | Revize: 08.01. 2026