Dračík jehlicolistý 'Mersea Yellow'- Penstemon pinifolius 'Mersea Yellow'

Detailní popis produktu

Dračík jehlicolistý 'Mersea Yellow' - trvalka, která pochází z jihozápadu Severní Ameriky, zejména z vyšších, kamenitých poloh jihovýchodní Arizony a přilehlého Nového Mexika, kde roste na štěrkových svazích a skalních výchozech s rychlým odtokem vody. Kultivar 'Mersea Yellow' je žlutě kvetoucí výběr, popisovaný jako sport nalezený v Anglii, a barevně se odlišuje od typického druhu s oranžově červenými květy. V zahradě tvoří nízký polokeřík s postupně dřevnatějící bází a hustými trsy jemných, jehlicovitých listů dlouhých přibližně 1–2 cm, sytě zelených, stálezelených až poloopadavých podle průběhu zimy. Od června do srpna se na koncích výhonů otevírají úzké trubkovité květy v citronově až máslově žlutém odstínu v řídkých koncových hroznech. Dorůstá obvykle 20–30 cm a rozrůstá se na 30–40 cm, takže působí jako kompaktní polštář se světlým letním akcentem. Květy poskytují nektar a pyl a přitahují včely i čmeláky, trny se netvoří. Uplatnění nachází ve skalce, ve štěrkových a suchomilných výsadbách, na horních hranách zídek i v nádobách, kde vytváří jemnou „jehličkovou“ texturu i mimo kvetení. V kompozici ladí s levandulí, šantou, mateřídouškou, rozchodníky a nízkými travinami.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce a teplé, chráněné místo, kde v zimě nezůstává půda dlouhodobě mokrá. Nejvhodnější je propustný substrát písčitohlinitý až štěrkovitý s dobrou drenáží, v rozmezí pH přibližně 6,5–7,8, často prospívá i na mírně vápenitějším podkladu. Zálivka je důležitá hlavně po výsadbě, po zakořenění rostlina snáší sušší období a přemokření bývá rizikovější než krátkodobé sucho. Hnojení se udržuje střídmé, vhodný je jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo s nižším podílem dusíku, aby výhony zůstaly pevné a nevybíhaly. Po odkvětu se porosty často zahušťují lehkým zkrácením výhonů, hluboký řez do starého dřeva se vyhýbá, na konci zimy se odstraňují poškozené části a ponechává se část zelených výhonů pro rychlejší obrůstání. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do května nebo od září do října, při rozestupech 35–40 cm, tedy přibližně 6–9 rostlin na m². Vyzrálé rostliny v suché, dobře drenážované půdě obvykle snášejí kolem -20 °C, v chladnějších polohách a u čerstvé výsadby se osvědčuje lehký kryt chvojím nebo suchý minerální mulč, který udržuje krček v zimě větraný. V nádobách bývá nutná zimní ochrana kořenového balu a především odvod přebytečné vody, protože promáčený substrát zvyšuje riziko vymrzání. Z chorob se při vlhku může objevit hniloba kořenů nebo padlí, občas se na mladých výhonech vyskytují mšice a v teplých létech i svilušky.

Autor: Nikol | Revize: 12.1. 2026