Dračík jehlicolistý - Penstemon pinifolius

Detailní popis produktu

Dračík jehlicolistý - stálezelený až poloopadavý polokeřík z čeledi jitrocelovitých, původem z jihozápadu Severní Ameriky, zejména z jihovýchodní Arizony a přilehlého Nového Mexika, kde roste na kamenitých výchozech a štěrkových svazích. V zahradě vytváří nízký, postupně dřevnatějící základ a husté trsy jemných, jehlicovitých listů sytě zelené barvy, obvykle 1–2 cm dlouhých, které připomínají drobné jehličnany a drží strukturu i mimo dobu květu. Od června do srpna se na koncích výhonů objevují dlouhé, úzké trubkovité květy v oranžově červené až šarlatové, často s teplejším žlutavým tónem v hrdle, v řídkých koncových hroznech. Rostlina obvykle dorůstá 25–40 cm a rozrůstá se na 30–45 cm, takže působí jako kompaktní polštář s výraznou barvou květů. Květy poskytují nektar a pyl opylovačům, v zahradě se běžně objevují včely i čmeláci, a u některých pěstitelů se uvádí i jedlost květů jako dekorace pokrmů. V sortimentu se někdy objevují i barevné výběry s žlutými květy. Uplatnění nachází ve štěrkových výsadbách, ve skalce, na suchých zídkách i v nádobách, kde ladí s levandulemi, šantami, mateřídouškami, rozchodníky a nízkými travinami.

Pěstování: Vyžaduje plné slunce a teplé, chráněné místo, kde v zimě nezůstává půda dlouhodobě mokrá. Nejvhodnější je propustný substrát písčitohlinitý až štěrkovitý s dobrou drenáží, v rozmezí pH přibližně 6,5–7,8, často prospívá i na mírně vápenitějším podkladu. Zálivka je důležitá hlavně po výsadbě, po zakořenění rostlina snáší sušší období a přemokření bývá rizikovější než krátkodobé sucho. Hnojení se udržuje střídmé, vhodný je jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo s nižším podílem dusíku, aby výhony zůstaly pevné a nevybíhaly. Po odkvětu se porosty často zahušťují lehkým zkrácením výhonů, hluboký řez do starého dřeva se vyhýbá, na konci zimy se odstraňují poškozené části a ponechává se část zelených výhonů pro rychlejší obrůstání. Rostliny se vysazují nejčastěji od března do května nebo od září do října, při rozestupech 35–40 cm, tedy přibližně 6–9 rostlin na m². Vyzrálé rostliny v suché, dobře drenážované půdě obvykle snášejí kolem -20 °C, v chladnějších polohách a u čerstvé výsadby se osvědčuje lehký kryt chvojím nebo suchý minerální mulč, který udržuje krček v zimě větraný. V nádobách bývá nutná zimní ochrana kořenového balu a především odvod přebytečné vody, protože promáčený substrát zvyšuje riziko vymrzání. Z chorob se při vlhku může objevit hniloba kořenů nebo padlí, občas se na mladých výhonech vyskytují mšice a v teplých létech i svilušky.

Autor: Nikol | Revize: 12.1. 2026