Dřín japonský 'Sternenhimmel' Cornus kousa 'Sternenhimmel'

Detailní popis produktu

 Dřín japonský 'Sternenhimmel' - kompaktnější kultivar, uváděný jako německý výběr, který vznikl ze semenáčů oblíbeného kultivaru 'Venus'. V mladším věku tvoří hustší, keřovitý habitus a po 10 letech dorůstá přibližně 1,5 m, v dospělosti se obvykle pohybuje okolo 2 m, s maximální šířkou kolem 1–1,5 m, takže se hodí i do menších zahrad nebo předzahrádek. V květnu až červnu nese nápadné krémově bílé listeny, které vytvářejí dojem jemného „hvězdného“ závoje. Průměr listenů se pohybuje zhruba v rozmezí 10–12 cm, vlastní květy jsou drobné a skryté ve středu květenství. Po odkvětu se mohou vyvíjet červená souplodí, která na rostlině působí dekorativně od konce léta. Listy jsou v sezóně zelené, na podzim se vybarvují do žlutých až červených tónů. Kultivar se uplatňuje jako solitérní akcent v trávníku, v okraji keřových skupin i v kombinaci s rododendrony, vřesy, kapradinami nebo japonskými javory, kde vynikne jemná barva listenů.

Dřín japonský pochází z východní Asie, konkrétně z Japonska, Koreje a Číny. Dorůstá výšky kolem 5 až 8 metrů a obdobné šířky, tvoří elegantní a zaoblenou korunu. Jsou to poměrně bujně rostoucí keře nebo stromky s vodorovně až vzpřímeně postavenými větvemi, tvořícími oddělená patra. Jeho listy jsou oválné, světle zelené barvy s výraznou texturou. Na podzim se zbarvují do ohnivě červené barvy. Květy se objevují později než u jiných dřínů, obvykle na konci jara nebo na začátku léta a kvetou několik týdnů. Jsou to krémově bílé až světle růžové květy, které vytvářejí efektní plochy - patra. Plody jsou malé bobule, kulatého tvaru, zpravidla oranžové až červené barvy a dozrávají na podzim. Vzhledem výrazně připomínají krásnou zralou jahodu. Jsou jedlé, sladké. Svou přítomností přináší do každého prostoru půvab, kouzlo jarních květů a podzimních barev, což jí zaručuje obdiv a zájem lidí, kteří ocení tu nezapomenutelnou paletu přírodních krás.

Pěstování: Při pěstování dřínu japonského se osvědčuje chráněné, teplejší stanoviště s plným sluncem nebo lehkým polostínem, kde květenství dobře vybarvuje a dřevo vyzrává. Nejvhodnější je hlubší, humózní, dobře propustná půda s dostatkem organické hmoty a mírně kyselou reakcí, obvykle v rozmezí pH 5–6,5. Půda by měla zůstávat rovnoměrně vlhká, nikoli však podmáčená, proto pomáhá drenáž a vrstva mulče, která omezuje vysychání kořenů a zimní promrzání horní vrstvy půdy. Kontejnerované rostliny se vysazují nejčastěji od března do května a od září do října, při výsadbě solitér se ponechává rozestup alespoň 2,5–3 m od ostatních větších keřů. V prvních letech po výsadbě prospívá pravidelná zálivka během delšího sucha a lehké přihnojení hnojivem pro kyselomilné dřeviny na jaře. Řez nebývá nezbytný, obvykle stačí na jaře odstranit namrzlé nebo křížící se větve a zachovat přirozený tvar koruny. Dřín japonský je obecně odolný vůči houbovým chorobám, zejména antraknóze dřínů, a vykazuje dobrou odolnost k verticiliovému vadnutí, proto je vhodné vyhýbat se přemokření a těžkým, utuženým půdám. Mrazuvzdornost kultivaru odpovídá přibližně teplotám do −29 °C, dospělé rostliny jsou v podmínkách většiny oblastí ČR plně mrazuvzdorné, mladé sazenice však ocení v prvních zimách lehké zakrytí kořenového prostoru mulčem nebo chvojím.

Autor: Kristýna | Revize: 19.02. 2026